Všichni víme, v jakém zuboženém stavu se naše republika nachází, znovu zdůrazňuji, nechci se zabývat hrůzostrašným rozpočtem, šílenými cenami energií (podstatně vyššími než v okolních státech), miliardami korun, které tečou do zubožené Ukrajiny, a tak dále.

Tentokrát mě zajímá role sdělovacích prostředků. Jak to, že naše kdysi zvídavá média přestala být mávnutím kouzelného proutku zvídavá a začala být milá, shovívavá, prostě začala být vládními sdělovacími prostředky. Kdyby jimi totiž nebyla, musela by se vládní garnitury ptát, kolik že v dobách, kdybychom měli doslova počítat každou korunu, mají vládní představitelé peněz na své výlety. Myslím konkrétně první výlet Petra Fialy na Ukrajinu, nedávný druhý výlet Petra Fialy a jeho kamarily na Ukrajinu a třetí summit členských zemí EU v Praze. My obyčejní občané bychom přeci měli právo vědět, kam mizí peníze nás všech. Za mých mladých kariérních let jsme museli odpovídat na otázky typu - kolik stála Bushova a Putinova návštěva v Praze, kolik stál summit patnácti prezidentů v Brně, viz zde.