Německo očekává, že bude muset letos přijmout 800 tisíc utečenců, snad proto se jako jeho politici rozhoupali do akce a vyjeli vyjednávat. V neděli se v Kábulu ocitl v neprůstřelné vestě přepravován americkým bojovým vrtulníkem Blackhawk německý ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier. Server týdeníku Spiegel to popisuje jako bojovku. Jen na okraj je zmínka o tom, že před sto lety Německo navázalo s Afghánistánem vztahy, když jakýsi důstojník-diplomat provedl neúspěšný pokus vtáhnout tuto zemi do partnerství v první světové válce. Mimo jiné nyní zde Německo cvičí afghánské vojáky ( i přes stažení Bundeswehru před devíti měsíci, zůstalo zde 800 německých vojáků). Hlavní cíl Steinmeiera byl tlačit na afghánskou vládu, aby obnovila rozhovory s Tálibánem: „Nesmíme nechat proklouznout jedinečnou šanci k tomu, aby se rozhovory rozhýbaly.“ Klíč ke stabilitě v regionu však nejvyšší německý diplomat vidí „v dosažení rozhovorů mezi Afghánistánem a Pákistánem o společné strategii v boji proti teroru a násilí.“ Cílem je, aby zdejší lidé získali jistotu a perspektivu v dalším životě, čímž by se pochopitelně snížil počet běženců z této oblasti. Afghánská vláda jednala v červenci s Tálibánem, ale po několika teroristických útocích byla jednání přerušena.
Podle Johannese Hahna, který je komisařem pro rozšíření EU, se stává pozitivním krokem ohledně migrace jednání s Íránem. Rakouský diplomat v deníku Der Standard říká: „Musíme migraci zabránit v zemích původu, a proto jsem potěšen jednáním s Íránem, což může mít pozitivní vliv na dění na Středním Východě, když se navíc do toho zapojí Rusko. Nesmíme však přehlížet situaci v Turecku. Vzhledem ke zdejším volbám máme nyní zvýšený počet uprchlíků, neboť vnitřní situace není jasná a navíc turecké politiky nyní více zajímají volby. Stejně tak není jasná ani vnitřní situace v Řecku. Obě neuralgické země nemají v současnosti sílu řešit problém s běženci.“ Podle Hahna je v Řecku rovněž problém ten, že podle zákona řecká armáda může zasáhnout pouze v případě, že je Řecko ohroženo nepřítelem a uprchlíci nepřítelem nejsou. Navíc rakouský diplomat upozornil na chybu evropské komise, která před třemi lety zamítla požadavek na určení tzv. bezpečných třetích zemí. Návrh byl odmítnut s tím, že jde o zásah do jejich svrchovanosti.
Představa o počtu uprchlíků
Jedná se o loňské statistiky, ale i letos UNHCR tvrdí, že většina běženců zůstává v oblastech, odkud pochází - myšleno je tím obvykle nejbližší sousední země. Podle statistik je to až 86 procent. V loňském roce mělo nejvíce uprchlíků Turecko 1,6 milionů a následoval Pákistán 1,5 milionů ( viz UNHCR ).
Podíváme-li se v loňském roce na Evropu a kam utečenci nejvíce směřují, zjišťujeme, že nejoblíbenějším zemí je Německo 173 tisíc uprchlíků, následuje Turecko 87,800, Švédsko 75,100, Itálie 63,700 a tolik vysněná Británie loni přijala 31,300 běženců (viz ). V těchto statistikách marně budeme hledat Českou republiku, nestála ani za zmínku.
To, že většina uprchlíků zůstává poblíž svého domova, potvrzuje i dostupná letošní statistika UNHCR o syrských uprchlících. Mimo jiné odhad OSN činí pro syrské uprchlíky do konce roku 4,27 milionů.
Nejvíce absorbovalo Turecko 1 805 255, dále Libanon 1 172 753, Jordánsko 629 128, Irák 249 726, Egypt 132 375 a Severní Afrika 24 555.
Pro Evropu uvádí statistika číslo 277 tisíc syrských uprchlíků.
Účelem finanční pomoci těmto zemím je ze strany EU, pokud možno utečence v těchto zemích co nejdéle udržet. Dokladují to slova již zmiňovaného unijního komisaře Johannese Hahna: „Pomoc Libanonu, Jordánsku, a Turecku, téměř 4 milionům uprchlíků, kteří jsou v těchto zemích, je nejúčinnějším prostředkem, jak vzdorovat a žít v naději proti zoufalství a nezákonnému obchodování s lidmi. Jak jsme v posledních měsících svědky, konflikt má přímé důsledky pro bezpečnost EU, zejména prostřednictvím zahraničních válečníků, terorismu, nelegální migrace a polarizaci mezi náboženstvími. Pokud nebudeme urychleně na situaci reagovat, musíme si uvědomit, že většina uprchlíků jsou děti a mladí lidé. Vyhlídky jejich pozitivní budoucnosti jsou malé a stávají se rizikem a živnou půdou pro radikalizaci.“
Jak v Německu s uprchlíky
Pro běžence je údajně nejpřitažlivější zemí Německo, které letos očekávalo nejprve 450 tisíc migrantů a nyní se mluví o 800 tisících. Tato čísla jsou však matoucí a spravedlivější, jak se podělit o starosti, je přepočítávat počet běženců na tisíc obyvatel. Potom však zjistíme že, Německo s 2,5 utečenci na tisíc obyvatel se dostává letos až na šesté místo! První je Švédsko s osmi běženci na 1000 obyvatel a UNHCR ve svých zprávách signalizovala proti loňsku největší nárůst právě u skandinávských zemí. Před Německem je ještě Maďarsko, Rakousko, Dánsko a Malta.
Maďarsko se nyní proto ptá s velkou výčitkou Německa, co dělat, když jeho politici zvětšili apetit syrským uprchlíkům. Situace je pro Maďary v současnosti neúnosnou, neboť musí všechny běžence odbavit cestovními doklady a vízem první schengenské země. Syřané na budapešťském východním nádraží také nechápou situaci (proč je Maďarsko tak zdržuje, když Německo je otevřené - na lístky zde včera ve čtyřstupech stála tisícovka Syřanů a několik set již odjelo) a anglicky deklamovali sborem: „Germany, Germany“. Je to vysněný cíl jejich cesty. Rakouská policie pro změnu učinila z vlakové přepravy problém a z maďarské dálnice na Vídeň udělala pro všechny peklo, když zesílila kontrolu na hranici a okamžitě se vytvořila třicetikilometrová kolona vozidel. Rada pro Evropu přišla z daleké Austrálie, když tamní ministryně zahraničí Julie Bishopová vyzvala evropské státy, ať neotálejí a bombardují pozice IS.
Popularita Německa byla vybudována v roce 2012, kdy německý ústavní soud rozhodl, že i ti migranti, kteří mají pouze tzv. duldung (trpěný pobyt - umožňuje sice dočasně pobyt, ale nesmí se pracovat a jsou omezené benefity viz ) nemohou mít méně než je životní minimum. Před tím běženci, kterým byl přiznán dulgung, pobírali o třicet procent méně, než je minimum. Nezaměstnaní pobírají sociální výpomoc Hartz IV, což činí 399 euro a ti co jsou žadatelé o azyl, dostávají výpomoc od 281 do 352 euro. Žadatelé nedostávají peníze na ruku, ale ve formě lístků na určité zboží nebo mají čip, který je rovněž omezuje v nákupu. Teprve po čtvrt roce se žadatelé o azyl mohou zaměstnat (brigády), ale to s velmi malými šancemi, neboť je dána přednost nejprve Němcům, potom uchazečům o práci ze zemí EU. Pracovní povolení získávají v Německu azylanti až po 15 měsících pobytu.
Imigrant a uprchlík
Možná jste rovněž zaznamenali v médích i hovorech lidí pojmový zmatek, když se mluví o běžencích. Není náhodou, že UNHCR organizace OSN zabývající se uprchlíky publikovala článek, který informuje o rozdílu mezi imigrantem a uprchlíkem. To je důležité především pro samotné běžence, jaká má kdo práva. V krátkosti toto shrňme.
Imigrant je ten, kdo se stěhuje z místa na místo, a to bez ohledu, zda je to uvnitř jedné země nebo do zahraničí. Zpravidla se jedná o lidi, kteří se dobrovolně stěhují z rodinných nebo pracovních důvodů. Není to z důvodů ohrožení života, ale zejména pro zlepšení životní úrovně.
Uprchlíkem je ten, kdo odchodem z místa svého pobytu prchá před ozbrojeným konfliktem nebo pronásledováním. Uprchlíci jsou chráněni ženevskou konvencí z roku 1951. Uprchlíkem se stává člověk, který pro svůj rasový původ, náboženství, politické přesvědčení nebo příslušnost k určité společenské skupině je nucen opustit svůj domov.
Z tohoto úhlu je nahlíženo na běžence z tzv. bezpečných zemí, které v Německu tvoří přes čtyřicet procent žadatelů o azyl. Naopak v zemích odkud přichází, jako je například Albánie si stěžují na odliv mladých a pro zemi perspektivních lidí – tzv. brain drain. V Bosně a Hercegovině se mluví až o 80 procentech mladých, kteří hodlají imigrovat
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
