I jinde v Británii chudší vrstvy hlasovaly pro Brexit. Podlehly představě, že Poláci, Východoevropané obecně, Asiaté a další imigranti, kteří se zajišťují například jahody se šlehačkou pro britské domácnosti, jim berou obživu. A tak se Britové začali ptát, proč by o nich mělo rozhodovat jakési panstvo v Bruselu, které si ani nezvolili a většinu z těch papalášů ani neznají. „Je to oblast s největší nezaměstnaností, mnoho tamních lidí trpí chronickými chorobami a hodinová mzda je tam o dvacet procent nižší než na jihovýchod odtud,“ charakterizovala Sunderland agentura Bloomberg s tím, že ve městě je navíc i málo studentů. Ti by totiž hlasovali spíš pro setrvání v EU.
Lexit – právě sociální důvody jsou skutečným důvodem Brexitu. Premiér David Cameron, který oznámil rezignaci, a mnozí další si zřejmě nedokázali spočítat, kolik je v Británii chudých, nebo nepočítali s tím, že se sociální důvody stanou hlavním důvodem pro hlasování pro odchod z EU. Levicovým představitelem euroskepticismu je Jeremy Corbyn. Levicová novinářka Ellie Mae O'Haganová o tomto fenoménu píše: „Je to významná menšina, která je přesvědčena o tom, že EU upevňuje neoliberální ekonomii, je příliš blízko k finančnictví a je tím zásadně nedemokratická. Zleva vedené referendum o vystoupení Británie z EU se konalo už v roce 1975, tedy dva roky poté, co Británie do tehdejšího ES vstoupila. Tehdy byl levicovou kampaní například Tony Benn, dnešní Corbynův poradce. Tehdy byli levicoví politici přesvědčení, že Evropské společenství je překážkou pro národní vlády při jejich zavádění socialistického programu.“
Brexit analyzují i Východoevropané a okamžitě pochopili nebezpečí, které z Bruselu hrozí. Pochopili to na základě svých vlastních dějin, neboť jugoslávský politik a marxista Milovan Djilas už koncem padesátých let mluvil o „nové třídě“. Tehdy se v bývalé Jugoslávii hledal model, aby pracující nebyli odtrženi aspoň do jisté míry od skutečné moci, a tak se země vydala směrem dělnických samospráv. Experiment příliš nezabral, byla to jen jakási chatrná záplata, neboť skutečná moc zůstávala stále u „nové třídy“. Proto byl Brusel jednotně, z levicových i pravicových pozic, kritizován z východoevropských zemí pro svoji byrokratičnost – pro tvorbu jakési „nové třídy“ panující pomalu nad celou Evropou. A v tom jsme si s Brity – my na východě - rozuměli. Nyní bude muset Brusel reagovat a záleží, jakou záplatu vytvoří. Nedělejme si iluze, že dojde k reformě. Na tu je Brexit ještě příliš slabá káva.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
