Mirko Raduševič: Co se chystá na Balkánu? Obava z Ruska i Daeše

Další nová zpráva (předchozí na konci článku): Podle rozhlasové stanice Deutsche Welle včerejší večerní rozhovory v Bruselu mezi delegacemi Srbska a Kosova skončily neúspěchem. "Atmosféra jednání byla velmi negativní," uvádí zpráva. Obě strany zastávají naprosto protichůdná stanoviska. DW oznamuje: "Představitelé Kosova a Srbska bez udání důvodů opustili jednací místnost." Dnes se má premiér srbska Vučić objevit v kasárnách v Rašce jen 20 km od hranic s Kosovem.

***

Vysvětlení jsou zřejmá a představitelná, zmíníme je na konci článku, i když vzhledem k událostem na východě Ukrajiny se možná expert spletl v tom, zda půjde o první nebo druhý test. Možná půjde až o třetí, čtvrtý, to neřešme a přejděme k faktům a posuďme, do jaké míry Balkán opět představuje bezpečnostní riziko a agentovy obavy jsou oprávněné.

Psali jsme již dříve o určité napjaté situaci v Bosně kolem Republiky Srbské (Den Republiky Srbské -9.1.) a přetahování se mocností o Bosnu. Nyní se na první pohled zdá, že dochází k mnohem závažnějším problémům, týkajících se Kosova.

Rovněž jsme upozorňovali na vyzbrojování Srbska zbraněmi z Ruska a napětí s Chorvatskem (30 tanků T72, 30 obrněných vozidel BRDM-2, protiletadlový systém BUK a objednávka již použitých bojových letadel MIG-29). Novější událostí je podpis smlouvy s Běloruskem o dodávce opět starších zbraní do Srbska včetně raket KUB (předchůdce BUK) . Na dotaz, zda nahlášená modernizace srbské a chorvatské armády symbolizuje regionální zbrojní závody, srbský ministr obrany Zoran Djodjević to popřel s tím, že srbská armáda prochází nutnou modernizací a měla by podle něj v budoucnu patřit k „pěti nejmodernějším armádám“ světa. Navíc sebevědomě dodal, že vybavením bude „na úrovni 22.století.“ Toto berme jako propagační mediální výrok a další, kterým uklidňuje srbské sousedy, že Srbsko nenakupuje útočnou techniku ale obrannou. Dále vysvětlil: „Máme roční, tříletý, pětiletý a desetiletý plán. Nyní plníme náš tříletý plán vybavení armády, kdy jsme zjistili, že je nejvíce nutné zajistit protivzdušnou obranu a v tom smyslu konáme.“

Dalším faktem pro zostření situace je zatčení kosovského Albánce Ramushe Haradinaje (byl dokonce krátce kosovským premiérem) začátkem ledna ve Francii. Ten byl již v minulosti souzen Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii, ale byl zbaven všech obvinění. Srbové však tvrdili, že Haradinaj zastrašoval svědky. Po zatčení se nyní jedná, zda bude Haradinaj za zločiny spáchané pod hlavičkou Kosovské osvobozenecké armády vydán Mezinárodnímu soudu pro válečné zločiny v Haagu nebo přímo Srbsku, které jej chce soudit svým tribunálem. Haradinaj doufá, že jej Francie nevydá a že odcestuje do Prištiny.

Následně došlo k známé jízdě srbského vlaku z Bělehradu do Kosovské Mitrovici pomalovaného různými srbskými národními a náboženskými symboly. Po osmnácti letech se Srbové rozhodli svérázným způsobem obnovit železniční provoz z Bělehradu do Kosova a pokus ztroskotal na oznámení podminování tratě a zásahu speciální jednotky kosovské policie ROSU. Kosovská policie podle dohody z roku 2013 má povoleno zasahovat jen se svolením jednotek NATO a místních orgánů. Opentlený vlak s nápisem „Kosovo je Srbsko“ ve dvaceti čtyřech jazycích dnes jezdí vlak jen na lokální trase v Srbsku.

Tomu všemu není konec, neboť zbývá ještě přičíst situaci v Černé Hořem, která by se každým okamžikem měla stát členem NATO a kde došlo k údajnému pokusu o puč. Na incident jsou dva pohledy. Jeden tvrdí, že jde o srbsko - ruský komplot, placený ruskými businessmany zabránit vstupu této malinké země do NATO. Druhý pohled mluví o účasti CIA, kdy účelem bylo vytvořit v Černé Hoře nestabilní situaci a vše cílit na svržení srbského premiéra Aleksandra Vučiće. V obou případech měli figurovat vysocí důstojníci tajných služeb USA a Ruska.

Důvody a příčiny

V hledání příčin zostřené situace v západní části Balkánu, nemůžeme vycházet pouze ze zdejších poměrů vzhledem k zájmu velmocí o tento region a jejich přetahování se. Přetahování velmocí využívají ke svým účelům místní politici a vzhledem k americkým volbám vzniklo určité vakuum. O důležitosti toho faktu svědčí, jak všechny zúčastněné strany v bývalé Jugoslávii mluví o Donaldu Trumpovi jako o svém přívrženci a slibují si, že právě jim bude nakloněn. Do toho časově spadá závěrečná a nejdůležitější část rozhovorů EU o uspořádání srbsko-kosovských vztahů. To je de facto nejdůležitější faktor, kdy se rozhoduje o formě statusu Kosova. Obě strany nekompromisně hájí své stanovisko a navenek se tváří, že právě vítězí jejich varianta a využívají dané situace – vakua pro získání, co nejlepší vyjednávací pozice.

Tím se vysvětluje, že západobalkánská média nám v současnosti připomínají spíše vojenské odborné listy. Chorvaté píší o povinné vojenské službě, mladí muži jsou evidovaní, ministr obrany Damir Krstičević mluví o nové Strategii národní bezpečnosti a novém Zákonu o systému „národní“ bezpečnosti (viz) apod. Srbská média pro změnu, jak bylo uvedeno, řinčí nově dovezenými zbraněmi nebo se často mluví o Putinově pomoci Srbsku.

Tento trend potvrzuje Dejan Anastasijević, novinář časopisu Vreme: „Celý region zachvátila epidemie militantních závodů. Chorvatsko objednává zbraňové systémy, Kosovo požaduje vlastní armádu a Srbsko nezůstává pozadu, když se navíc chystá na prezidentské volby. Je tu ovšem ještě širší kontext. Svět se stal pro život nestabilním místem, kdy globální struktury přestaly být zárukou bezpečnosti a vzniká motiv ,´že bychom se měli pro jistotu vyzbrojit´, když nevíme, co nás čeká.“

Obava z Ruska nebo Daeše?

Do této napjaté zbrojní atmosféry vstupují USA s údajným prohlášením nového ministra obrany Jamese Mattise, který chce svoji snahou narychlo vyplnit vakuum vzniklé odchodem Obamy. Mattis dal dopředu najevo svůj názor: „Srbsko ještě před svým přijetím do EU musí uznat Kosovo.“ V souvislosti s tím tvrdí, že „jestliže podle Trumpovy ideje se mají američtí vojáci stahovat ze zahraničních misí, pak musí kosovské ozbrojené síly dostat mandát k obraně svého teritoria.“ Vojska KFOR byla rozmístěna v Kosovu v roce 1999 a Američané zde měli 650 vojáků, což dnes bude daleko větší číslo vzhledem k tomu, že síly KFOR čítají v současnosti 4600 příslušníků. Nakonec se objevilo prohlášení dementující Mattisova slova s tím, že to generál uvedl ještě předtím, než se stal ministrem a že tím jen poukazoval na dosavadní postoj americké administrativy.

Přesto se objevuje další analýza spojovaná s Mattisem a to s jeho tvrzením: „Zatímco u nás máme poledne, tak v Kosovu panuje tma čtrnáctého století – rok 1389.“ Nově designovaný americký ministr Mattis s narážkou na zaostalost regionu chtěl připomenout rok slavné bitvy na Kosově poli, kdy zde srbský kníže Lazar prohrál bitvu s tureckým sultánem Muradem I. Osmanská říše si tehdy upevnila svoji pozici na Balkáně. Mattis chtěl dokladovat, jak dlouho vydrží v paměti Balkánu „nevyřízené účty“. Je také o narážku na islám a Daeš. Z čeho má nová americká administrativa větší obavu – z ruského nebo muslimského Balkánu?

Tuto analýzu a otázku nutnosti jejího řešení naznačuje, jak jsme v úvodu psali, bývalý agent CIA Marc C. Johnson, když píše: „Přítomnost džihádistů a etnické střety jsou trvale doutnajícím problémem, který vždy ustoupí do pozadí, aby opětovně vzplál. Nedávné události (myslí tím zmíněný vlak a zbrojení) by mohly tento region vrátit do doby studené války, do konfliktu mezi Ruskem a Západem.“ Když Johnson upozorňuje na provokaci s vlakem a rozvíjí svoji teorii, že se jednalo o provokaci ne nepodobnou tomu, co se odehrávalo na Ukrajině. Johnson v tom vidí snahu Srbska použít pro Kosovo model Krymu. Americký analytik je ve shodě s některými západními médii, které poukazují na vyzbrojování Srbů v severním Kosovu a na podezření, že do této oblasti se přesouvají paramilitantní srbské složky. Ostatně kosovská média často píší o tom, že Srbové připravují na severu Kosova válku ( viz ).

Johnson upozorňuje, že by si Putin rád vzal „Kosovo jako přílohu k Srbsku“ a komentář uzavírá tím, že vedle problémů s Ruskem, ISIS a íránským jaderným programem je to Balkán, který tvoří bezpečnostní riziko. „Dokáže vzplanout, a to vždy v nejméně vhodnou chvíli,“ dodává bývalý agent CIA.

Mimo Slovinska jsme v článku ze zemí bývalé Jugoslávie nezmiňovali Makedonii, podle mnoha analytiků je právě tato země díky svému národnostnímu složení (silná albánská menšina podporovaná jak z Kosova), problémům ekonomickým a migračním vůbec tím prvním největším bezpečnostním rizikem, který hrozí na Balkánu výbuchem. O tomto někdy příště…

NOVÉ:

Server FOREIGN POLICY v článku „Donald Trump’s Big League Balkans Problem“ ze dne 31.1.2017 píše stejně, jako je shora uvedeno a jeho autorka tvrdí, že nikoliv Ukrajina ani baltské státy ale právě malé Kosovo („tiny Kosovo“) bude oním prvním testem. Píše však, že i snaha kosovské velvyslankyně představit Trumpovi její zemi jako nejvíce proamerickou na světě nebude nic platná. Jednak Trump je vděčný srbské menšině, která mu dala své hlasy ve státě Milwaukee a komentář zdůrazňuje, že Trump se bude držet svého hesla „Amerika především“. Článek ještě cituje Floriana Biebera z Centra jihoevropských studií na univerzitě v rakouském Grazu, který tvrdí, že Srbsko bude jen těžko moci na Kosovu aplikovat model Krymu. Navíc si Bieber rovněž myslí, že Trumpův příchod bude znamenat hodně testů z bezpečnostních rizik pro americkou administrativu.

Jako zajímavost upozorňuje americký server na srbskou poněkud komickou protrumpovskou píseň na youtube složenou srbskou diasporu v Milwaukee:

Nemysleme si, že v tom jedou jen Srbové. Kosovský Albánec pracující pro Američany na vojenské základně Bagram v Afghánistánu pro změnu složil song "Thank You USA."

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami