Kroutíme hlavami a nezbývá, než to ověřit přímo v britských pramenech. Zjišťujeme, že v Británii existuje mnoho a mnoho různě fundovaných sociologických studií na téma menšin a rasismu. Média z toho nevyjímaje.

Podívejme se na již starší diskuzi – kulatý stůl o imigraci - na serveru Guardianu v roce 2014, to ještě nebylo tolik „husto“, kdy jeden z diskutujících mluví o tom, jak mnoha Britům je nepříjemné, když jedou v dopravních prostředcích a kolem nich se mluví řečí, kterou nerozumí. Druhý diskutující říká, že cizinci by se měli učit anglicky a zároveň navrhuje, že by bylo dobré, kdyby Britové se učili cizí jazyky, aby lépe rozuměli a pochopili imigranty. „To abyste v naší zemi porozuměli cizímu jazyku, chápe většina lidí jako zcela cosi bizarního,“ říká další diskutér a poukazuje na to, jak tato situace nahrává UKIPu. Pravicově zaměřený diskutér ze thinktanku Bright Blue poukazuje, jak imigranti se stali ekonomickou injekcí pro podnikání v některých oblastech. „Můžeme vidět řadu příkladů, jakým přistěhovalci přispěli k růstu, nevedlo to k obavám lidí,“ dodal tento diskutér.

Závěr diskuze V Guardianu? „Máme tu přistěhovalce z celého světa… Každá jednotlivá oblast prochází svojí specifickou zkušeností v oblasti přistěhovalectví od rozmanitosti k ´super-směsici´ a imigrační politika se v tomto hledu mění. Stále více dochází k uplatňování staré politiky etnické identity, kdy naleznete různé skupiny Britů, kteří si toto určují podle svých nápadů a manýrů.“

Přistěhovalectví se podle sociologických průzkumů stalo pro Brity závažnějším tématem než ekonomika. Od roku 1997 neustále roste počet imigrantů a etnický profil měst a tím celé země se začal měnit. K tomu deník The Guardian píše: „Zatímco politici mluví o ekonomických výhodách přistěhovalectví, tak toto tvrzení mnohé britské voliče ale vůbec nepřesvědčilo.“

Británie zažila několik přistěhovaleckých vln, a to první po roce 1945, kdy se do země hrnuli lidé z několika míst světa, a to především z bývalých kolonií. V osmdesátých letech dochází k menším přílivům, a to z celého a velkého spektra zemí světa. Ve velkých městech dlouhá léta existovaly menšinové lokality - židovské, irské a Bangladéšské, a to ve městech jako jsou například Cardiff nebo Liverpool. Na počátku devadesátých let představovaly etnické menšiny 6 až 7 % všech obyvatel Anglie a Walesu, zatímco již podle sčítání v roce 2011 to již bylo 14 procent. Vzhledem ke známým událostem tzv. arabského jara se tento počet ještě zvýšil.