Mirko Raduševič: Jak v příštím roce vidí Rusko svět (aktuálně dohoda se Srbskem)

Trumpova obava z Ruska, obava z Číny a to už i v jednotlivých detailech jako je například budování čínského multi-přístavu v pákistánském Gwadaru.

Ani Putin na tom není lépe, když při návštěvě srbského prezidenta Vučiće žádajícího o příděl plynu pro Srbsko, šéf Kremlu mu sdělil, ať dnes bere, co se dá, neboť po roce 2019 mu nic nezaručuje.

-----

Nová zpráva: Dnes srbské Večernje novosti publikovaly čtyři hlavní body dohody prezidentů Putin-Vučić
1/ Rusko pevně stojí za Srbskem ohledně Kosova 2/ Kreml souhlasí se srbským nákupem raket systému PVO S-300 od Běloruska 3/ Srbsko se oficiálně stává účastníme projektu zvaného Turkish Stream. 4/ Srbsko se zavázalo k hájení ruských zájmů na mezinárodním poli, což znamená nebude se účastnit sankcí.

-----

Podívejme se na ruské prognózy, na vztahy Rusko – svět pro další léta podrobněji a to prostřednictvím dokumentu Ruské rady pro zahraniční záležitosti (viz ).

Autory devatenáctistránkové koncepce ruské zahraniční politiky pro další rok je skupina expertů, která analyzovala klíčové oblasti, jež budou hrát zásadní význam pro Rusko v roce 2018. Jedná se především hrozby a na druhé straně o pozitivní možnosti, které se pro ruský stát objevují na světové scéně. Týká se podle studie Západu, regionu Asie a Tichomoří, Středního východu a tak zvaného blízkého zahraničí.

Autoři analýzy doufají, že státní orgány a média vezmou tuto analýzu vážně a budou se snažit tímto rozborem řídit.

Evropa a USA

Analytici o USA tvrdí, že Spojené státy jsou zaměřeny vůči Rusku „konfrontačně". Zatímco vztahy s USA považují analytici za napjaté, s EU vidí další rok nadějně a píší o takzvané „možné selektivní spolupráci". Dokonce tipují i určitý minimální pokrok v ukrajinské otázce" a možnost konstruktivního dialogu v oblasti počítačové bezpečnosti.

Na co se protivník Ruska podle expertů nejdříve soustředí, jsou blížící se březnové prezidentské volby, u kterých bude snaha představit zejména tzv. nelegitimitu současného ruského režimu. Dále zpráva mluví o pokračující oboustranné politice zastrašování NATO versus Rusko a co největším omezování vzájemné spolupráce a to ve všech možných odvětvích. Washington se bude snažit využívat svých a spojeneckých sankcí k oslabení Ruska. Pochopitelně, že se americké volby do Kongresu ponesou ve jménu rétoriky o „prodloužené ruce" Kremlu zasahující do vnitřních záležitostí USA, a to budou využívat jak republikáni, tak i demokraté.

Ve vztahu s EU bude mít Rusko omezené možnosti spolupráce, ale experti doufají, že dojde k selektivní možnosti spolupráce a uváděn je příklad východu Ukrajiny a řešení konfliktu v oblasti Donbasu.

Text upozorňuje ve vztahu k EU v příštím roce na dva problémy, kterými jsou jednak reglement o zpracování osobních údajů (GDPR - General Data Protection Regulation – začne platit od 25.května 2018) a Junckerem navrhované a plánované založení Evropského střediska pro výzkum a dovednosti v oblasti počítačové bezpečnosti. GDPR míří na firmy, instituce i jednotlivce, kteří zacházejí s osobními údaji – zaměstnanců, zákazníků, klientů či dodavatelů, a to napříč segmenty a odvětvími. Zasáhne i ty, kteří sledují či analyzují chování uživatelů na webu, při používání aplikací nebo chytrých technologií. Cílem GDPR je chránit digitální práva občanů EU. Důvodem je, že tajné služby některých států mimo evropský prostor hojně shromažďovaly údaje o občanech EU.

Evropské středisko pro výzkum a dovednosti v oblasti počítačové bezpečnosti bude podle ruských analytiků mít s vysokou pravděpodobností za cíl omezovat vliv Ruské federace, ačkoli za určitých okolností se naopak může stát kanálem interakce.

K bodu týkajícího se Západu experti nakonec shrnují: „Přestože nelze dosáhnout zlepšení vztahů se Západem, mělo by se Rusko snažit konfrontaci zvládnout."

Další oblasti

Autoři zprávy se domnívají, že konflikt na Ukrajině zůstane ústředním tématem postsovětského prostoru. Zejména otázka rozmístění mírových jednotek v Donbase bude „předmětem tvrdého vyjednávání diplomatů". Situaci komplikuje vnitřní politická situace na Ukrajině, a zprávy udáví: „přinejmenším v roce 2018 bychom neměli očekávat krizový scénář rozpadu státu".

Pokud jde o spojence Moskvy v Eurasijském ekonomickém svazu (EAEU) jedná se o to, aby bylo cílem zachovat harmonický vztah a vytvořit „pokud je možné model sociálně-ekonomického a politického vývoje, který by byl pro sousední země natolik atraktivní, aby snížil jejich snahu začlenit se do jiné ekonomické a geopolitické struktury." Odborníci připomínají, že v roce 2018 vstoupí v platnost dohoda o spolupráci mezi Bruselem a Jerevanem a dojde k ratifikaci podobné dohody s Astanou. To by podle autorů měla být pro Moskvu výzva a považují za reálnou variantu „vypracovat model nekonfliktní interakce s EU a Evropským hospodářským prostorem - EEA".

Zpráva upozorňuje na v příštím roce možný střet zájmů s USA v oblasti Tichomoří a kolem krize se Severní Koreou. K tomuto problému autoři píší: „Existuje reálná šance, že Čína a Rusko budou schopny přesvědčit KLDR, aby se alespoň dočasně vzdala testů své výzbroje a to výměnou za částečné snížení vojenských aktivit Spojených států, Jižní Koreje a Japonska. Pochopitelně, že Washington a jeho spojenci nebudou chtít uvažovat o výrazném snížení svých plánů na společná cvičení a minimalizaci svých obranných opatření."

Německý pohled na Rusko 2018

Shora uvedený ruský pohled konfrontujme s německým pohledem analytičky Sabine Fischerové (viz), vedoucí východoevropského a euroasijského oddělení německého Institutu zahraničních a bezpečnostních studií. Expertka se zabývá vztahy Ruska s EU, především s Francií a Německem, které považuje za klíčové země partnerství s Ruskem. Konstatuje, že vidí vzájemné strategické vztahy pesimisticky vzhledem k tomu, co vše se v minulých letech odehrálo. Tvrdí, že chce-li Rusko navázat na kdysi dobré vztahy, bude muset vzhledem ke ztrátě důvěry, začít od nuly. Rusko podle Fischerové se hlavně zaměřuje ve své politice na tyto dvě velké evropské země a menšími státy spolupracuje jen účelově.

Německo zastávalo dříve vztah k Rusku podle modelu vytvořeného ještě Willy Brandtem, jenž postupoval s cílem ukončit studenou válku. „V postkomunistickém období Němci věřili, že ´změna prostřednictvím sblížení´ (Wandel durch Annäherung) nakonec povede k tomu, že Rusko se zdemokratizuje a integruje do evropského politického systému a bezpečnosti, což bude mít pozitivní vliv na další země post-sovětského prostoru. Partnerství s Ruskem bylo považováno za předpoklad pro integraci zemí Střední a Východní Evropy do EU a NATO. Politické vztahy mezi Německem a Ruskem byly vybudovány na rostoucí ekonomické vzájemné závislosti. Německo bylo za sovětských časů na Západě největším obchodním partnerem Moskvy, což platí dodnes navzdory vzájemným sankcím. Německo je stále silně závislé na dodávkách energie z Ruska.

Fischerová se navíc vyjadřuje k francouzsko-ruským vztahům, které považuje za zcela odlišné od německých. Vysvětluje to tím, že. Francie nehraje významnou roli v ruském zahraničním obchodu. „Pokud Německo zreformuje svoji energetiku, Francie se bude spoléhat na své jaderné elektrárny a tím je mnohem méně závislá na ruských zdrojích energie. Z hlediska Paříže politické partnerství mezi Francií a Ruskem spíše probíhá na mezinárodní scéně, kde obě země mají hodně společného jako například, že jsou stálí členové Rady bezpečnosti OSN. To jim zaručuje velké pravomoci a obě země často vyjadřují nespokojenost s hegemonií USA," píše německá analytička. Navíc upozorňuje na francouzskou elitu, která má pochopení pro snahu Moskvy o spolupráci se Západem.

Nicméně nakonec Sabine Fischerová upozorňuje na to, že došlo k velké změně v chápání Ruska, jak u Německa tak i Francie. Píše, že se daleko více očekávalo v „modernizaci" vztahů za Medvěděva a pro všechny bylo zklamáním návrat Putina. „Události na Ukrajině navíc obavy ještě zhoršily a poprvé od konce studené války Němci začali v Rusku spatřovat zdroj nestability a hrozby pro evropskou bezpečnost. Když Berlín reagoval na události na Krymu a Donbasu, byli Němci nakonec překvapení a velmi šokovaní reakcí Ruska na sankce EU," uvádí německá politoložka a dodává, že Rusko je nyní v Německu vnímáno jako síla, která ohrožuje jeho stabilitu. Další obavy podle ní vznikly tím, když se Rusko pokoušelo ovlivnit americké prezidentské volby.

Poukazuje dále na ruskou podporu a to finanční během francouzských voleb Národní fronty. Ve Francii se podle Fischerové situace změnila s příchodem Macrona, který vidí politiku proevropsky a na vztahy s Ruskem se dívá prostřednictvím tandemu Německo-Francie. Politoložka sice popisuje skepsi Macrona k Rusku ovlivněnou ruským přístupem ve volební kampani, ale poukazuje na určité pochopení – „soucit" francouzského veřejného mínění s ruskou verzí ukrajinských událostí.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami