Zkráceně citujeme Kunderovu myšlenku věnovanou srpnu 1968.

„Slyším Aragonův hlas plný hněvu, hlas proklínající násilí, vidím Aragonovu tvář plnou úzkosti nad osudem mé země a slyším pak svá slova, která několikrát opakují: ´Byl to nejkrásnější týden, jaký jsme kdy prožili,´“ doplňuje Milan Kundera svou představu o českých dějinách z pařížského podkroví, kde se momentálně nacházel a formoval své myšlenky do známé eseje Český úděl, kterou publikovaly Listy (nahrazující tehdy zakázané Literární noviny) ve vánočním čísle roku 1968. Tímto esejem polemizuje s Václavem Havlem.

Velký a osudový spor Kundera - Havel

Tehdy se odehrával historický zlom přechodu z jedné historické epochy do druhé, jak někdo kdysi trefně poznamenal, „což vždy sebou nese charakter velkého a osudového sporu“. Spor mezi oběma intelektuály nebyl ale vůbec veden v rukavičkách a dosti nevybíravě se do sebe pustili. To zavdávalo a zavdává dodnes častým spekulacím a úvahám, které však odvádějí pozornost od zásadního.

Milan Kundera přichází s pojmem „nová politika“, povyšuje je navíc na výzvu doby a píše: „Výzva nespočívala v tom, že by snad Čechoslováci chtěli nahradit dosavadní model socialismu jiným, stejně autoritativním a exportu schopným…Smysl československé výzvy byl v něčem jiném: Ukázat, jaké nesmírné demokratické možnosti lze rozvinout jen tehdy, uvolní-li se plně politická svébytnost jednotlivého národa. Tato československá výzva stále platí.“

Kundera to ještě spojuje s myšlenkou národnostní: „Malý národ oproti tomu, má-li ve světě nějaký význam, musí ho denně a ustavičně znovu vytvářet. Ve chvíli, kdy přestane tvořit hodnoty, ztratí oprávnění existovat a nakonec pak snad i existovat přestane, protože je křehký a zničitelný.“