Jako v Maďarsku stejná situace je známá i jinde ve světě. Vzpomeňme na velké studentské bouře v Paříži v roce 1968, nebo jak americké kampusy a colleges hrály klíčovou roli v protiválečném hnutí v šedesátých letech. V USA je mimochodem z té doby nejznámější hnutí Students for a Democratic Society (SDS), které bojovalo proti studené válce (viz stránky washingtonské univerzity). Známé jsou rovněž čínské protesty v roce 1989 vedené studenty, které vyvrcholily 4.června téhož roku masakrem na náměstí Nebeského klidu. Méně se ví o studentském hnutí ve Venezuele, kde hrálo a dodnes hraje důležitou roli v tzv. novém antibolivarském hnutí (viz). V roce 2007 se studenti vzbouřili a organizovali demonstrace proti Chávezovi, když zavřel soukromou desítky let fungující TV - Radio Caracas Televisión (RCTV). Vedlo to však k rozdělení studentů pro Cháveze a proti němu.

Sami osobně známe roli studentů z naší historie. Česká televize uvedla v úterý 15.listopadu dokument Olgy Sommerové „České studentské revolty - 60.léta“ a k filmu upoutávka hlásá: „Studentstvo je českou společností chápáno jako nonkonformní a často jsou studenti spojováni s politickou rezistencí…Studenti vystoupili vždy, když byla ohrožena svoboda.“

Proč revoluce

Jakou roli a proč hrají studenti v politickém životě společnosti? Otázka je, zda potřebujeme dnes revoluční myšlení a revoluci. Za rok oslavíme Velkou říjnou revoluci a další sled je známý. V roce 1989 dochází další třesku a zdá se myšlenka socialismu umírá. Umírání socialistických totalitních režimů znamenalo ale také velký úder levicovým intelektuálům a jejich myšlenkám. O čtvrt století později však zjišťujeme, že tomu až tak není a že dochází k diskreditaci o trh se opírajícího systému. A dále? Víme, že několik desítek zbohatlíků vlastní tolik, co polovina lidí na Zemi. Protikoloniální boj se zvrhl v něco těžko pochopitelného a na oltář boha válek Marsu je dáno náboženství. Navíc, jak píše profesor Todor Kuljić, srbský politolog a sociolog, autor řady knih o totalitarismu a přesunu myšlenek: „Manchesterský kapitalismus Číny posílil triumf globálního kapitalismu“. To podle něj blokuje lidem naději na revoluci. Nicméně dává naději, že „vnitřní habitus inteligence zůstává nezměněný“. Tento intelektuál prošel jen různými stádii od jednopartijního marxisty, přes antikomunistu ve vícepartijním systému nebo nacionalistu až k nynější možnosti opozičního myslitele, který nemusí být konformní s vládnoucí režimem ani nemusí souhlasit s hegemonem doby. Přesto jsme u intelektuálů svědky pokory k jednomu i druhému. Není vzpoury. Dnešní systém, ve kterém žijeme, nepřipouští disidentství – kdo je dnes disidentem? Neznamená to však relativizaci intelektuálního projevu, neboť neoliberalimus ještě neznamená svobodu. Jak jednoduché je ztotožnit se s režimem a hegemonem doby. Opak toho přesto nenazveme disidentstvím. Těžké je bojovat proti duchu současnosti, když víme, že nepřináší revoluci. Není již přitažlivost revoluce! Je zde řada bojovníků s minulostí, ale ta se nekritizuje – ponechme ji historikům. Dnes vznikají virtuální disidenti na obranu práva a demokracie v neoliberálním prostředí.Tito virtuální disidentce se však stali disidenty bez boje a jak u mnohých zjišťujeme i bez disidentské zkušenosti minulého režimu. Tolik k zamyšlení, ke kterému napomohla práce jmenovaného sociologa Kuljiće nazvaná „The Postsocialistic Anticomunism“. Závěr z jeho studie zni: „Pojem revoluce byl vyhnán z našeho slovníku nejen transformací intelektuálů, ale také banální skutečností, že kapitalismus disponuje větším množstvím tanků než levice… Na revoluci se dnes pohlíží, jako na poraženou věc. To má vliv na potenciál její přitažlivosti. Vítěz láká, nikoliv poražený. Do roku 1989 byla revoluce ještě ve slovníku vítězů.“

Co na to mladá generace

Jestliže současný intelektuál je natolik sláb a neschopný akce, lze v tomto spoléhat na současnou mladou generaci? Ani náhodou!

Je zde současná generace zvaná „Y“, tj. generace (18-34 let), která se vzdělávala již po roce 1989. Včera byl prezentován výzkum – multimediální projekt ČT, ČRo, garantovaný Sociologickým ústavem zvaný Generation What a v Českém rozhlase nad tímto výzkumem diskutovali jeden z jeho autorů Martin Buchtík z CVVM, dále Martin Šimáček, ředitel Institutu pro sociální inkluzi a Michal Uhl, sociolog a zastupitel Strany zelených v Praze 2. Konstatovali, že tato mladá generace je nespokojená se stavem současné společnosti. Této výpovědi jsme ostatně byli vždy svědky a patří to přirozeně k mladé generaci. Průzkumu však přinesl řadu důkazů, že nejde jen o „tradiční“ výpověď bouřlivého „vína“ - mladého člověka o současné společnosti, kdy mladí chtějí generačně přebírat otěže. Diskutéři mluvili o konkrétních případech, kdy tato společnost je proti dřívějšku propastně rozdělována na bohaté a chudé, mluvili o příkladu města Most, které místo aby se stalo místem pro život, se od roku 1989 proměnilo v ruiny fyzické i sociální. Město je důkaz toho, jak některé části země „vzkvétají“, podle porevolučních slibů.