Radost amerického prezidenta Donalda Trumpa, že se mu podařilo nečekaným úderem odstranit celé nenáviděné íránské vedení, byla krátká. Duchovní vůdce Chameneí už tu není, ale jeho varování, že americký útok rozpoutá regionální válku, se naplnilo. Naopak se nenaplnily naivní předpoklady Američanů, že po vlně protestů, které íránská bezpečnost krutě potlačila, bude likvidace starého vedení občany vnímána jako jedinečná příležitost ke změně režimu.
Írán útočí na spojence Američanů, protože ti jsou v dosahu jeho raket se záměrně omezeným dostřelem na 2000 kilometrů. To však stačí na široký okruh cílů včetně Saúdské Arábie, Kuvajtu, Bahrajnu nebo Sjednocených arabských emirátů, nemluvě o Izraeli. A americký spojenec je nedokáže všude bránit.
Válka, která měla být dalším příkladem bleskurychlého prosazení americké mocenské převahy, která nemusí být s nikým konzultována, začne doléhat i na Evropu. Hormúzský průliv byl Íránem uzavřen a ve vodách Perského zálivu uvázly tisíce lodí naložených ropou. To má řadu dalších důsledků, které zesilují tento nástroj, jak přenést tlak i na evropské spojence Američanů.
První důsledek napadne každého, ropa nebude doručena. Druhý se týká paralyzování samotných lodí, které nemohou posloužit pro dopravu z náhradních zdrojů. Ale postižena jsou i ropná pole, které tato flotila obsluhuje. Po pár týdnech budou muset těžbu přerušit, protože vytěženou ropu nebude kde skladovat.
Znovu se ukáže velká výhoda přepravy surovin potrubím, třeba z Ruska do Číny. A dlouhodobě zejména výhoda snižování potřeby fosilních zdrojů ze vzdálených nestálých regionů. Stále výhodnější bude zvyšování podílu elektřiny v ekonomice, neboť ta se posílá po drátech a ke všemu rychlostí mnohem bližší rychlosti světla. Stále nebezpečnější je také ekonomická i vojenská a politická závislost na přelétavých Američanech, kteří udělají z kamaráda oběť, a ani při tom nemrknou okem.
Vývoj konfliktu se pokouším sledovat na alternativních médiích, abych doplnil zpravodajství mainstreamu.
Největší pozornost vyvolává nedělní sestřelení tří amerických stíhaček F-15E v Kuvajtu, dokonce během stejného krátkého intervalu kolem 11:03 místního času. Jedna už byla sestřelena předtím, takže jsou čtyři. Oficiální zpráva amerických sil mluví o tom, že byly obětí nešťastné „přátelské palby“, čili, že je omylem sestřelily kuvajtské síly. To je jinými zdroji dílem potvrzováno, dílem zpochybňováno.
Letadla jsou vybavena technologií na identifikaci přátelské palby (IFF), která byla Američany prodávána jako bezkonkurenčně dokonalá. Jak však zaznamenal Simplicius, ve zprávách se objevují přiznání, že „všichni vědí“, jak úplně dokonalá není a a vyžaduje náročný výcvik, jaký ne každý zvládne… No, nekupte to!
Oficiální zpráva Američanů zaznamenává i skutečnost, že sestřelené americké stíhačky byly předtím zapojeny do vzdušných soubojů s íránskými silami. To vyvolává pochybnost o tom, co je sundalo z nebe. Byly také v dostupné vzdálenosti od protileteckých raketových systémů S-300, které byly Íránu dodány z Ruska. Další spekulace poukazuje na možné vybavení íránských dronů Geran a Shahed ruskou nástavbou, která je mění na nosiče protiletadlových střel.
Je tu zřejmá propast mezi útokem a obranou invazních sil. Zatímco americké a izraelské vzdušné útoky na íránské cíle jsou zničující, obrana je leckde úplně nulová, jak ukazují záběry nejen civilních cílů v sousedních zemích s americkou přítomností, na které udeřila íránská odveta, ale dokonce i na strategicky významnou základnu amerických námořních sil.
Satelitní snímky z 1. března, které prověřil deník The New York Times, ukazují rozsáhlé škody na základně Naval Support Activity Bahrain, kde sídlí 5. flotila amerického námořnictva, po opakovaných útocích íránských raket a dronů. Americká zařízení se jeví jako zcela bezbranná a neschopná čelit ani mírnému nasazení dronů. V dalším videu drony Shahed klidně vyřazují z provozu jinou regionální americkou základnu, zatímco americké jednotky bezmocně přihlížejí v šoku.
Další komentáře poukazují na to, že Spojené státy sledují protichůdné válečné cíle. Bílý dům se zdá být nakloněn jednání, ale potom, co zabil celé íránského vedení, nezůstává nikdo, kdo by měl jasnou pravomoc k jednání. Vzhledem k tomu, že íránská armáda v podstatě vyprazdňuje zásobníky bez centrálního velení, není ani jasné, zda by Írán mohl uzavřít příměří, i kdyby chtěl. Trump výslovně řekl, že lidé, od nichž se očekávalo, že převezmou velení v Teheránu, jsou nyní mrtví, píše Big Serge na sociální síti X.
Označuje to za „recept na maximální chaos s minimálními brzdami“. USA se musí zavázat ke hře na sílu, a to buď do té doby, než bude úderná schopnost Íránu zcela oslabena, nebo do té doby, než Teherán znovu nastolí centrální kontrolu a bude schopen podřídit se nějakému vyjednanému příměří. Druhá možnost se nezdá pravděpodobná, protože USA systematicky oslabují íránské velení a kontrolu.
A první možnost? Pokud to bude válka na výdrž, útočníkům dojdou prostředky protivzdušné obrany, které jsou o mnoho řádů nákladnější než hejna íránských dronů a raket, kterým musí čelit. Vojenský analytik Michael Svatoš uvádí analytické odhady nákladů Pentagonu na jeden den války s Íránem na zhruba 800 milionů dolarů. Ale to jsou jen peníze, které se dají snadno natisknout.
„Protože spotřeba některých kategorií zbraní, třeba raket Tomahawk je enormní (zatím přes 200), a jejich výroba je extrémně pomalá, analytici předpokládají, že USA sice mají s určitostí zásoby na 2 až 3 týdny války proti Iránu, ale potom budou stát před zapeklitým problémem, jak ve válce pokračovat, a nevyčerpat přitom nedotknutelné zásoby určené na potenciální válku s Ruskem, nebo s Čínou. Nejvíce se toto vyčerpávání zásob bude projevovat v raketách proti dronům, a antibalistických střelách. Strategie Iránu, počítá právě s tím, že Američanům dojdou rychle válečné zásoby, a s tím i chuť bojovat,“ přebírá Svatoš hodnocení jednoho ze svých zdrojů.
Vyšlo na Vasevec.info. Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
