Česká společnost je rozdělena prohlubujícím se příkopem mezi, zjednodušeně řečeno, „pražskou kavárnou“ a takzvanými dezoláty, přičemž právě Masaryk je přes něj jedním z mála pevnějších mostů. Nemyslíte?

To je pravda. Nikdo z nich mu neupře vůdčí historickou roli při vzniku československého státu a při budování meziválečné demokracie, autentický demokratismus, ani inspirativní reflexe českých dějin a české národní povahy. V proměnách dob i napříč společenskými vrstvami a politickými stranami zůstává Masaryk autoritou i legendou. Masarykova společnost, založená právě před osmdesáti lety, tedy v březnu 1946, v rámci obrany demokracie proti nastupujícímu totalitarismu, udržuje Masarykův odkaz nikoliv pěstováním jeho kultu, ale kritickou aktualizací jeho ideového dědictví, činnosti a díla.

Určitě se vám stalo, že se vás ptali, jak by Masaryk reagoval na určité současné události. Jak se k tomu stavíte?

Stalo se, opakovaně. Je to ahistorická otázka, vedoucí ke spekulacím. Ale při troše sebezapření se můžeme pokusit na ni v obecné rovině odpovědět. Víme přece, jaké názory na to či na ono Masaryk měl, jaké postoje ve své době zastával; a v dějinách existují různé paralely. Podle toho lze uvažovat, jak by se v konkrétní situaci asi zachoval. Nejspíš by dnes kritizoval nacionální a podporoval by proevropský, integrační a kosmopolitní trend.