V sobotu 28. února 2026 začal společný útok amerických a izraelských ozbrojených sil na Írán pod názvem „Lví řev“. Navzdory onomu historickému vítězství, které přetrvá generace! Z toho se Netanjahu vyvléknul slovy, že „lev zařval a celý svět to slyší“, neboť „zvuk izraelských letadel a běs výbuchů v Teheránu, je „řvem lva, který oznamuje konec tyranie“. Zpátky se moc nedržel ani Donald Trump, když ze svého floridského sídla a skrze svoji sociální síť oznámil začátek americko-izraelské vojenské operace proti Íránu. Na podporu leteckých útoků si vystačil s obvyklým označením Íránu jako „teroristické země toužící po nukleárních zbraních a podporující celosvětový terorismus“, současně však – a to je nové – vzkázal Íráncům, že „my uděláme svou práci, a vy si vezmete svoji zemi do vlastních rukou“.

Ne, nemám v úmyslu obhajovat po desetiletí strašný teokratický íránský režim, několik poznámek, snad i otázek, se však v souvislosti s touto nejnovější válkou nabízí a ty zmínit chci.

Ta první je zcela zjevná: bylo bombardování íránských jaderných zařízení před osmi měsíci tak úspěšné, jak nám Trump i Netanjahu tvrdili? Vzpomeňme si, že tehdy byli údajně zabiti, kromě špičkových vojenských velitelů, i vědecké veličiny íránského jaderného programu a na televizních obrazovkách nám byly předváděny detailní fotografie zcela zničených podzemních jaderných zařízení. Byla to pravda, nebo se tehdy Američané trefili už jen do prázdných a opuštěných prostor, kde možná před pár týdny skutečně jaderná výzkumná či vojenská pracoviště ještě byla?

Nebyli jsme tehdy obětí politické blamáže, když po osmi měsících znovu slyšíme, že jedním z cílů dnešní válečné operace je „nepřipustit vlastnictví nukleárních zbraní Íránu“? A pokud ano, proč bychom dnes neměli být obětí něčeho podobného? Což jsme podobná slova zdůvodňující invazi do Iráku před lety už nezažili?

Myslím, že hlavním cílem dnešní války s Íránem zřejmě bylo využít hrozby íránských jaderných zbraní ke změně tamního režimu. Pokud ano, pak je důvodné obávat se velké historické chyby Američanů i Izraelců.
Je samozřejmě možné, a Američané to předvedli, „jednou ranou“ zbavit zemi jejího politického a vojenského vedení, ale co dál? Pro změnu režimu je třeba podpory většinové části obyvatelstva. Írán má více než 90 miliónů obyvatel. Jen 10 miliónů žije v Teheránu, zbytek jsou „vesničané“. Mají stejné cíle a motivace jako ti v metropoli? Je vnitřně velmi heterogenní íránská společnost připravena na změnu režimu, která „by byla dlouhodobě nakloněná Západu“ (jak se ptají komentátoři amerických televizí)? Je možné podpořit změnu režimu pouze leteckými operacemi, nebo by na území hornatého a mimořádně složitého íránského území museli vstoupit američtí vojáci? Lze si vůbec představit hrůzné důsledky takového rozhodnutí?