Změna režimu umožnila mnohým uskutečnit sny a umožnila deklamovat to, co bylo zakázáno. Přes deklamaci dříve zakázaného se začalo pomalu vše přetírat novou barvou a ničit předchozí. Znamenalo to druhý extrém, začalo se zakazovat předchozí. Díky tomu se mnozí začali stydět za to, že nosí jako spodní prádlo rudé trenky.

Doba dále pokročila, kalhoty povolily a za páskem, když se jejich majitel předklonil, se objevila rudá barva. Byl to nestyda – levičák.  Zapomněl, že se to již nenosí.

Známý, který pracuje ve filmovém průmyslu Hollywoodu, kroutí hlavou, když sedí v české hospodě a dovolí si, navíc jako umělec, kritizovat politiku USA. Okamžitě je nařčen, že je komunista! A chválit v Čechách Rusko znamená být bolševik. Být Evropan, znamená pro změnu údiv a neznámý pojem… Co to je?

Za totáče nás pochopitelně zajímal rock, džíny a švédské košile, včetně toho ostatního ze Západu. Nezajímala nás americká Nová levice nebo radikál Staughton Lynd, stejně jako západní levičáky nezajímala naše upozornění na rez a skřípání socialistické byrokracie. To, že nelze dnes říci nic proti NATO nebo USA, člověka dojme, stejně jako škatulka, že je tím proruský a komunista… Krásný systémový šifonér plný šuplat a poliček, jen zařadit – tam je to špatně a tady dobře. Jinak je v tom binec a kdo by se v tom vyznal.