Odmítl odpovědět s tím, že jde o osobní případy, které se nezveřejňují. To netušila, že nyní za problematikou válečných veteránů nebude muset jezdit daleko. Po veteránech z bojů na Kavkaze nyní přibyli další – dobrovolníci z bojů na východní Ukrajině. Tito noví váleční veteráni začali být pro Rusko a Ukrajinu vážným problémem.
Na serveru deníku Komsomolskaja pravda nalezneme článek („Ruští dobrovolníci od Donbasu chtějí být uznáni válečnými veterány“), který se věnuje problematice dobrovolníků, kteří bojovali na východní Ukrajině. V článku vystupují představitelé těchto bojovníků nebo lidé, kteří se jich zastávají, například bývalý premiér Donbaské lidové republiky Alexandr Borodaj. Poukazují na to, že dobrovolníci, kterým nebylo jedno, že dochází k nucené ukrajinizaci, jsou dnes bez sociální podpory, a to v jakékoliv podobě. Článek poukazuje na skutečnost, že stát je na Ukrajinu neposílal, a proto necítí odpovědnost o tyto lidi se nyní starat. Bojů se podle textu mělo účastnit 30 až 50 tisíc dobrovolníků. Nyní se sčítají mrtví, kterých jsou stovky. Velké množství bojovníků bylo zraněno. Ti, ale i jejich rodiny nyní potřebují pomoc.
Sarkasticky se proti Rusku stran válečných veteránů vyjádřil protimoskevský server interkavkaz.eu, který v článku „Rosexport žoldáků“ napsal, že „Rusko se nezabývá válečnými veterány, neboť mohou být posláni do dalších bojů.“ K tomu autor článku dodává, že Rusko se od druhé světové války neustále účastní oficiálně nebo tajně mnoha válek.
Posttraumatická stresová porucha a alkohol
Jde o vážnou věc, a to o čem je řeč, se odborně nazývá PTSD syndrom (Posttraumatická stresová porucha). U amerických vojáků se mluvilo v tomto smyslu o vietnamském syndromu, u sovětských vojáků o afghánském syndromu a nyní se nejnověji mluví o tzv. donbaském syndromu a před rokem se v Charkově na toto téma konala konference odborníků viz. Na konferenci lékařka Natalie Marutová mluvila o tom, že díky hybridní válce je poruchou PTSD zasaženo také i civilní obyvatelstvo. V oblasti konané války je podle ní zasaženo až devadesát procent obyvatel.
Vraťme se k samotným vojákům a žoldnéřům ukrajinského konfliktu. Je zřejmé již z úvodu, kde se psalo o dobrovolnících, že současní váleční veteráni nemají v Rusku na růžích ustláno. Popisuje to jeden z veteránů války v Čečensku, který mluví nejen o svém pijáctví, ale také o směšném týdnu rekonvalescence v nemocnici v rjazanské oblasti, kam z padesáti bojovníků OMON odjelo léčit si pocuchané nervy pouze pět vojáků. Přiznává, že celá rehabilitace PTSD spočívala v léčbě alkoholem, a to z nudy do pozdních nočních hodin. Jediná odborná terapie se nakonec odehrála v borovicových koupelích, předepsaných lékařem, kterého za celou dobu ani neviděli.
Nemůžeme čekat od serveru interkavkaz.eu, že si u Rusů vybere příkladnou terapii syndromu PTSD, ale jde o to popsat, s jakými problémy se válečníci setkávají. Další válečný veterán zde popisuje příběh svého kamaráda, který by mohl být již v důchodu, a přesto stále jezdí bojovat. Proč? „Přijedete z Čečenska a jste jako v ráji. Všichni vás milují, běhají kolem vás a pak ale začne peklo. Musíte udělat tohle, pak zase toto…,“ vypráví starší veterán a stěžuje si na věci, které nám smrtelníkům ani nepřijdou a jsou běžné, jako jsou hádky s manželkami, běžné denní povinnosti, starosti o děti. Zatímco v Čečensku je to podle něj „veget“, jen musí dávat pozor, aby ho někdo nezastřelil.
Na Ukrajině je to stejné…
„Ukrajinskou společností rezonují případy opilých ukrajinských vojáků. V Konstantinovce vběhla osmiletá holčička pod kola vojenského vozidla. Viník nebyl nalezen. Ve Vinnické oblasti a Mariupolu se vojáci opili, začali střílet ze zbraní, což mělo tragické následky…,“ takové zprávy čteme na serverech Ukrajiny, kde se rovněž musejí potýkat s případy PTSD syndromu. Podle článku „Zdravý obraz života vojáka“ můžeme číst, že se vláda chce svými nařízeními postarat o to, aby z ukrajinské armády vymizel alkoholismus a ten, kdo bude povolán do armády, bude mít za povinnost žít zdravým životem. Bude muset cvičit nejen fyzickou sílu, ale také vůli.
Opatření má být prevencí před tím, čeho je Ukrajina velmi často svědkem, jak popisuje další text nazvaný „Jak dostat veterány k normálnímu životu namísto opilství a loupeží“. Článek popisuje, že na Ukrajině jsou časté případy sebevražd, alkoholismu a drogové závislosti mezi vojáky. „Část válečníků, kteří se vracejí z východní části země, se potýká s problémy běžného života, které sami nedokážou vyřešit, což je vede do bezvýchodné situace a k alkoholismu. Silová ministerstva o problému vědí a hledají způsob, jak konflikt vyřešit,“ píše autor uvedeného článku. Ukrajinští psychologové, ale i asistující experti ze zemí NATO nabádají k neodkladnému řešení situace a zároveň žádají obyvatelstvo v neválečné části země, aby veterány bojů z Východu „pochopilo, odpustilo jim jejich chování a co nejvíce jim pomohlo a podpořilo je.“ Do pomoci řešení problému je zapojeno sousední Lotyšsko a psycholožka Venus Černavská ukrajinským kolegům radí: „Naši vojáci bojují po světě v různých misích a máme program pro jejich psychickou rehabilitaci. Práce ale začíná již s povoláním vojáka do mise, kdy adepti jsou podrobováni psychologickému pozorování. Existuje školení velitelů a ti, kteří jdou do akce, mají půlroční kurz psychologie.“
Lotyšská psycholožka dále v článku Ukrajincům radí podle metod používaných v NATO: „Voják, který se vrátí z bojů, je agresivní. V tomto případě je agrese běžným jevem. Když to voják a obyvatelstvo budou vědět, snáze se s tím vypořádají. Například voják, který se vrací z bojů na východě, se vrací do Kyjeva a vidí, že zde hraje hudba, lidé se baví a řekne si – takhle si žijete. Bojuji a tady je zábava. Musí se s ním mluvit a vysvětlit mu, že kdyby byl zde, bude se chovat stejně a důvod, proč šel bojovat je ten, aby lidé mohli normálně žít. Cítí se naštvaný, neboť mnoho ztratil.“
Vojenský psycholog ze sdružení Bratři (Sobratja) Andrej Kozinčuk tvrdí, že čtvrtina veteránů z bojišť trpí syndromem PTSD a z těchto pětadvaceti procent se dvě procenta nepodaří resocializovat. Ostatní se s určitým úsilím vrátí do normálního života.
Sergej Loskot (na snímku vpravo), šestačtyřicetiletý stavební inženýr a designér z Kyjeva, popisuje, jak na svou kůži vše prožil a jak se s těžkým životem válečníka u Doněcku vyrovnal:
„Rozhodl jsem se, že všechno, čeho budu svědkem, si budu popisovat. Vznikl z toho filozofický obraz a zároveň pohádka pro dospělé se šťastným koncem. Psaní byla nutnost, jak se odpoutat od krve a strachu. Vymýšlel jsem si i jiné světy a psal o nich, a to jen, abych neztratil svoji identitu. Psal jsem, abych nepřišel o duši.“ Po tom všem, co prožil a napsal, vydal knihu pro děti „Velcí psi se bojí děvčátek“.
Zajímavý – pozitivní projev PTSD syndromu popsal rovněž Alexandr Žuka: „Překypoval jsem energií. Přehnaně řečeno, co jiní udělají za měsíc, měl jsem hotovo za den. Divil jsem se, jak mohou být tak pasivní.“ Po absolvování kurzu si otevřel kavárnu Bílý králík. Chce dále podnikat v tom, že založí kurzy, kde bude pomáhat válečníkům vracejícím se z bojů dostat se do normálního života.
O osudech bývalých ukrajinských bojovníků, kterým se podařilo vrátit se do normálního života, můžete číst ZDE a ZDE .
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: PV
