Mirko Raduševič: Za Petrem Šabachem

18.09.2017 17:32

Zemře-li někdo takový jako Petr Šabach, řekněme jazykem jeho povídek: „Je to v prdeli.“

Mirko Raduševič: Za Petrem Šabachem
Foto: youtube.com
Popisek: Spisovatel Petr Šabach

Ptáme se, přetrhla se niť literatury táhnoucí se vzdáleně od Aškenázyho, Trefulky, Škvoreckého a pak k Páralovi, Janu Benešovi, Hrabalovi až Šabachovi (pochopitelně všichni nejsou vyjmenovaní). Jsou to rození vypravěči, pracující s malým povídkovým útvarem (na rozdíl od kolegů pracujících výlučně ve větším formátu), kteří to mají v genech a nemusí na to studovat žádnou literární akademii.

Petr Šabach byl ještě oním přirozeným spisovatelem chodící do hospody a povídající si s obyč-lidmi, o kterých vše opisoval. Slovo „opisoval“ zní hanlivě, ale opět jazykem Šabacha: „to není žádná prdel“, takto opisovat. Nepřejít přitom do vulgarity slovní ani umělecké, což by se mohlo podle zde použitých výrazů zdát se. Nikoli. A kdo to u nás umí? Těch je mezi lidmi, co píší velice, velice málo…

Že je to pár napsaných stránek, nevadí., i když máme pocit a zlobíme se na autora, proč to dále nepokračuje. To proto, že to opravdu není žádná legrace strefit se do černého a vystihnout, co se vlastně stalo a dokázat to přenést na papír. Přitom, aby to bylo umění a nikoli jen „Franto, Pepo, slyšeli jste tenhle fór“.

Mnozí znají Šabachovu literaturu přeneseně ve filmové řečí podle Hřebejka – potažmo scenáristy Jarchovského: Šakalí léta, Pelíšky, Pupendo nebo U mě dobrý. To je jen důkaz hladu filmařů po něčem takovém, co se jen málo dostává – „jednou za uherák“ a co už, když se to čte, cítíte, jak to i obrazově zabírá. Nechce se tím říci, že skládání obrázků je jednoduché, o obrázcích to platí stejně jako o psaní literatury.

Čtěme například z knížky Hovno hoří: >>„Povídám ti jasně, že to ukazovali v televizi!“ ječel strašné nahlas. „Blbost,“ řekl s plnou pusou ten druhý. „V životě sem neslyšel podobnou kravinu. Co? No! Betonový lodě. Di do hajzlu! Co? No!“ „Ukazovali je v televizi!“ křičel první dědek. Rozhlížel se kolem a v očích měl prosbu o pomoc. Naše pohledy se na okamžik setkaly. Pro mě to bylo dlouhých pár vteřin. „Beton nemůže plavat,“ namítl vážně plešoun. „Hoď si do polívky kus betonu a pozoruj, jak se zachová. Pude ke dnu! To ti říkám já! <<

Co hlavně při čtení Šabacha zabíralo a zabírá je přepis doby – jakýsi dějepis v kostce. Spisovatel se stal mluvčím generace, jejich prožitků a zejména jejich názorů. Ty jsou de facto ideologií, která se nám vybavuje, když mluvíme o Rusácích a Američanech, komouších a undergroundu, rádio Hvězda a Svobodná Evropa… zpěvákovi Pavlu Liškovi a Johnny Cashovi… atd. atd…

Teď se znovu ptáme, přetrhla se Šabachem niť? Zůstaneme s uchem u hitů Radia Luxembourg a budeme natírat odpůrce na rudo a budeme čekat na dalšího Šabacha, který vleze do čtvrtý cenový a bude poslouchat obyč-lidi, aby posléze napsal to, co nejde jen tak opisovat a znovu a znovu si říkal, že to „není žádná prdel.“

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: PV

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Karel Sýs: Sbohem, náš krásný plameni…

14:55 Karel Sýs: Sbohem, náš krásný plameni…

Když Zdeněk Mahler v roce 2011 přebíral Cenu Unie českých spisovatelů za celoživotní dílo, nebylo je…