Údajně proto, že nepracuje vědecky a nemá nic společného s Univerzitou Karlovou ( viz ). Tento vyhlášený sémiolog, ceněný teoretik středověku, filozofický polyhistor a italský vysokoškolský profesor získal tehdy již ve světě osmadvacet vědeckých titulů ( mimo jiné profesor estetiky vizuální komunikace a semiologie na univerzitách v Turíně, Milánu, Florencii, Kolumbijské univerzitě, Yaleské univerzitě a hostující profesor na mnohých dalších fakultách ve světě). Přesto čeští profesoři jej odmítli. Měl přitom hodně společného s Čechy. V roce 1968 byl v Praze a to právě srpnu. Zmínka o tehdejší okupaci se objevila na první stránce románu Jméno růže. Pak byl podruhé v Praze v říjnu 2000, kdy v Praze převzal Cenu Nadace Vize 97.

Proč si autor těchto řádků myslí, že rozhodnutí vědecké rady naší univerzity bylo nesprávné. To proto, že již doktorát mohl a měl dostat především za dílo – esej Otevřené dílo, které vydal již v roce 1962 a tato esej je manifestem postmodernismu. Eco v eseji vyšel z předpokladu, že význam není v samotném textu ani v samotném čtenáři, ale pouze a jedině v jejich vzájemném střetnutí. Eco dělí umění na „tradiční“ a „otevřené - moderní“. Eco tvrdí, že otevřené dílo je pouhý model byť sestrojený na základě skutečných, existujících děl a dodává, že o žádném díle nemůžeme říci, že je zcela uzavřené, že existuje pouze jediný výklad.