To, co by seriózní novinář zdůraznil jako první, je fakt, že výzkum nezkoumal rasistické postoje, ale pouze prvotní sympatie k barvám pleti. Dotazovaní tedy neodpovídali na otázky typu "Máte něco proti černochům?", ale v co největší rychlosti měli zaklikávat, kterou tvář si spojují se slovem pozitivním a kterou s negativním (ukázka testu). Pokud by tento výzkum zahrnoval jen tváře bělochů, zjistilo by se třeba, že dotazovaní (vymyslím si) si spojují lidi s oválným obličejem se slovem "šťastný". Politicky korektní komentátor by z toho poté mohl vytvořit analýzu, že lidé jsou rasističtí vůči těm s kulatějším obličejem. Z Čechů by tak mohli být třeba kulatofobové.

Druhým důležitým faktem, který z předchozího vyplývá je, že výzkum tvrdí, že sympatie či nesympatie k různým odstínům pleti fungují u všech lidí, napříč věkem, pohlavím i místem, kde žijí. Ani v těch tzv. nejtolerantnějších státech nevyšly výsledky jako nerasistické.

Třetí fakt je, že podle výzkumu jsou sympatie a nesympatie k barvě pleti v lidech "uloženy" uvnitř. Vědci to sice nezmiňují, ale napadá mě srovnání s dokumentem, který nedávno odvysílala velmi korektní ČT (odkaz, 18. min). V něm výzkumníci dokazovali, že lidem jsou přirozeně sympatické rysy obličeje, které jsou podobné jejich vlastním. V minulosti tato vlastnost sloužila k tomu, že člověk přirozeně poznal své dítě. Rodiče tedy v sobě mají zakódováno, jaký typ dětí je jim sympatický, ale přirozeně to neznamená, že by vůči ostatním dětem chovali nějakou nenávist. Je tedy dobře možné, že to funguje i u ras - člověku je sympatická ta jeho, avšak neznamená to, že chce tu druhou zničit nebo k ní chová nenávist.