Rušila se topení na uhlí a lidé si nechávali na zahradách zakopávat nádrže, kam jednou za čas přijela cisterna s naftou. Topná nafta stála 0,90 Kčs (devadesát haléřů). V době největšího rozmachu naftových topení ale nastala krize na Středním východě. A už se zdražovalo. Budovaly se znovu uhelné kotelny, v Praze se ekologicky topilo koksem. Pak nastal další boom - levná elektřina - topení přímotopy. To ale netrvalo dlouho. Elektřina se zdražila, a přímotopy najednou byly neekonomické, a prý i neekologické. Topení plynem. Opět se pěly superlativy. Ale ne dlouho. Zdražil se plyn. Jak jinak, na chudé lidi musí být přísnost. Ale řešení se opět „našlo“. Solární panely, větrné turbíny, tepelná čerpadla. Na jak dlouho?! A už se zvažuje zákaz topení dřevem nejen v krbech, ale i v tolik propagovaných krbových kamnech. Co nás tedy ještě čeká? Každá „změna“ v myšlení ekologů a vlád znamená další peníze. Ovšem peníze lidí, kteří musí povinně plnit momentální nápady a příkazy vládních garnitur.