Vedle vlastního názoru na jeho tvorbu, podpořeného svou přiměřenou zkušeností se zpěvem, jsou pro celkový pohled na jeho bytí a aktivity, důležitá vyjádření lidí z jeho okolí: kolegů z branže, lidí od techniky, skladatelů a textařů, ale i některých, kterým minulý režim ublížil. Důležité je slovíčko NĚKTERÝCH. Neměla by rovněž uniknout zmínka v Havlových Rozhovorech, že když Charta 77 potřebovala a obrátila se na Gotta, vždy pomohl. Rovněž se nově objevují vyjádření, kde všude Gott vypomohl, co sponzoroval; je pro něj příznačné, že o publicitu moc nestál, ale na výsledek, jak byl dar použit, byl zvědavý, jsa občas zklamaný.

Z TĚCH, kteří si otřeli svá nevymáchaná ústa o Karla Gotta – tradičně hnusný Rejžek, nula Kostlán se chtěl jen romsky zviditelnit, na rozdíl od řadového občana „mediálně málo gramotný“ Just, s hubou plnou hysterie na konto loučících se občanů Honzák, ze své restituční bavlnky závidící a vyskakující Schwarzenberg, J.Janda, který na odhaleném penisu vybudoval kariéru a když on reprezentuje „Evropské hodnoty“, je to s EU hodně špatné a našlo by se ještě pár dalších pokrytců, toužících po mediálním zájmu – Z TĚCH (výše) vynikli tři, kteří se v pošpinění památky na výjimečného skutečně národního umělce předháněli: Halík, Knížák, Hutka.

HALÍK - je kapitola sama pro sebe a jeho životopisný profil byl dostatečně kritizován: dizertace poplatná tehdejšímu režimu (ač mohl zvolit jiné téma), doktorát z normalizačního r. 1972, popření víry, volné výjezdy ne Západ, zaměstnán na ministerstvu – tento člověk se hlásí k disentu, ve kterém si staví svůj falešný obětní oltář. A takový pokrytec má tu odvahu mluvit o Gottovi jako o „hvězdě normalizačního zábavního průmyslu“. M.j. do jeho záměrně špinícího hodnocení se asi nevešlo 30 let po 89., kdy Karel Gott neztratil nic ze své popularity, podpořené tvrdou, až puntičkářskou prací s prohlubováním svých pozitivně lidských vlastností. No co, kněz Halík se vyzpovídá, dá pár zdrávasů a bude očištěn.

KNÍŽÁK -, jehož rádobyumělecká tvorba je sama osobě značně kontroverzní a jehož hlasový projev se nedá nazvat zpěvem, se už v r.2008 lacině zviditelnil prohlášením, že Gott už nemá hlas a měl by přestat zpívat. Tři školy načal a žádnou nedokončil, vymodlený odjezd do USA a po té prohlášení, že Američani jeho umění nedorostli, návrat domů jako spráskaný pes a spoleh na polovičku, že ho nenechá umřít hlady. Pak se zapletl mezi máničky, dělal bordel a teď se chlubí, že byl 300x zatčen.

Jakým záhadným způsobem se dostal do funkcí je stálým otazníkem. Tak vehementně se hlásil k disentu, až mu to uvěřili. NG po jeho ředitelování sčítala škody v chybějících exponátech a jeho nákupy jsou rovněž diskutabilní. Ale pojďme k citacím: