Paradoxem takového kusu by byla historická pravda, neb muslimský středověk se nepozastavoval nad existencí sexuálních otrokyň a Mohamed byl jiným spoluvěrcům v tomto aktivním vzorem.

Není větší urážky největšího světového náboženství než hanlivě manipulovat s osobou Ježíše, takto symbolem toho nejčistšího, co křesťan může vyznávat. Nenapadá mě jiný příhodný příklad k nesmyslnému rozhodnutí NS, než situaci, kdy při jednání NS účastník na soudce vystrčí holý zadek a bude v zápětí trestán za urážku soudu. A to přesto, že zdůvodnění bude podepřeno svobodou projevu, tak jak se s ní právě ohání NS. Ten příklad je o srovnání – pár osob v taláru je více jak po staletí miliardami křesťanů uznávaný první mezi prvními?!

Tímto rozhodnutím NS zpochybnil všechny další rozhodnutí soudů při uznání urážky na cti. Tak jak to soud zdůvodnil – právo na svobodu projevu bylo silnější – se může vztahovat na vše další. Nebo je to ještě horší; jen blahovůle konkrétních osob, které si vycucají z prstu rozhodnutí, kdy je na místě urážku na cti trestat a nebo kdy naopak dát prioritu svobodě projevu. M.j. nebyl to jen Ježíš, i papež byl zpodobněn v sexuální aktivitě s návodně oběšenou figurínou. Na dokreslení je nutno připomenout, že by to věřící křesťané nenastudovali a od Frljiče, tak jako mnohé jiné jeho kusy, to byla vědomá provokace; dle vyjádření řady kritiků, provokace, která by autorovi měla zcela přirozeně přivodit pěkných pár přes hubu.