Turecká nahrávka, v podobě protestu s výhrůžkami proti nepřipuštění tureckých propagátorů boření sekulárního státu, dala Marku Ruttemu, lídrovi vládní VVD, příležitost k předvedení tvrdé ruky. Taková nahrávka, v přesný okamžik, měla cenu zlata. Rovněž potlačení protestu holandských Turků (cca celkem 400 000 - možnost dvojího občanství), přineslo plus body. Určitě body z tábory váhajících voličů, kteří již měli s lehkou preferencí v ruce lístek pro Gerta Wilderse z PVV.

Nechci se rozepisovat o dění na holandské politické scéně, ale bude jistě zajímavé sledovat, zda budoucí kroky holandské vlády nebudou pro ty voliče, kteří na poslední chvíli změnili cílovou stanici svého hlasu, zklamáním. Snaha Bruselu otupit ostré hrany a spor urovnat na přijatelnou úroveň, dostane prostor až po tureckém referendu. Turecká strana sice střílí z těžkých zbraní, ale paradoxně vítězství Erdogana v referendu  bruselskému snažení pravděpodobně pomůže.

Důležité je si všimnout chování Němců a Holanďanů turecké národnosti nebo i těch s trvalým pobytem; bylo výmluvné! Jestli bude ještě někdo blekotat o nějaké integraci, je potřeba jej poslat co nejrychleji k lékaři; má vážnou psychickou poruchu. Nebo jako léčebnou terapii mu doporučit projev v turecké čtvrti o tom, jak Erdogan ničí poslední zbytky sekulárního uspořádání v Turecku. A doporučuji bez ochranky, aby chování těch "integrovaných" bylo upřímné a přirozené. Není nad osobní zkušenost; nevýhodou je, že by to mohla být, mezi např. "občany Německa", zkušenost poslední.