Nevěřícím a i těm „vlažným“ v Kristu by to mohlo být zcela lhostejné, ale kdo „odepíše“ svou minulost, nebude se moci v budoucnu o co opřít. A ta minulost byla křesťanská; i se všemi chybami a dogmaty. Rovněž tato minulost, oproštěná od církevních nánosů, stála u zrodu morálního základu evropských demokratických pravidel.

Co muslimům v Evropě překáží, co je uráží, už bylo mnohokrát popsáno; stručně – vše nemuslimské. Zvláště tam, kde je muslimská komunita početnější (no go zones), je tlak na změnu pravidel, včetně těch křesťanských symbolů, nejzjevnější. Připočteme-li křesťanskou neschopnost aktivní obrany, podtrženou přímo dolézáním papeže, krytým chimérou mírového spolunažívání s muslimy v Evropě, je cesta ke smazání křesťanské minulosti otevřená a samozřejmě dlážděná dobrými úmysly. 

Že se papež rozhodným způsobem nezastane systematicky vražděných křesťanů v islámských zemích je přímo zločinné a jen to ještě více devalvuje jeho mírové snažení. V minulosti to bylo území křesťanské a to, že se tehdejší vládcové nedokázali postavit muslimské invazi, je poučením pro dnešní vládce a tragedie křesťanských menšin je živou připomínkou. M.j. v Koránu je psáno, že byl seslán ARABSKÝ KORÁN a ten měl v Arábii zůstat. I poslední přání tvůrce islámské ideologie Mohameda bylo o vyčistění Arábie od všeho nemuslimského; tedy Arábie, ne celého světa. Všude jinde jsou muslimové jen hosté a slabost hostitelů si přetavili v pozici agresorů.