Tyto teroristické organizace využívají muslimů, kteří v těchto demokraciích již dlouhodobě žijí, či se tam dokonce narodili, a mají tedy státní občanství země pobytu, nebo do těchto zemí vysílají konkrétní sebevražedné teroristy ad hoc, kteří opět využívají muslimských rezidenčních sídel a komunit, čímž zůstávají, až do doby teroristického činu skryti, a často o nich nic neví ani zpravodajské služby, které již v řadě případů naprosto selhaly.

Vzpomeneme-li jen největších teroristických útoků, nelze zapomenout na nepromyšlený zásah protiteroristického komanda SPECNAZ ve vyprodaném divadle Dubrovka, kde 40 čečenských teroristů, většinou tzv. „černých vdov“ (manželek padlých bojovníků) od 23. 10. 2002, drželo v zajetí 850 osob a po zásahu provedeném o tři dny později (26. října 2002) zemřelo většinou na otravu plynem, který byl k zásahu proti teroristům použit, nejen všech 40 teroristů, ale i 129 rukojmích. Dalších 41 mrtvých a 120 zraněných si vyžádala exploze ve vlaku moskevského metra 6. února 2004. Dne 11. března 2004 bylo usmrceno 191 obětí a dalších 2057 lidí bylo zraněno po výbuších 10 bomb nastražených arabskými teroristy ve vlacích na nádraží Atocha v Madridu ve Španělsku. 24. srpna 2004 zahynulo 89 obětí v důsledku sebevražedných útoků dvou sebevražedných atentátnic čečenského původu na dvě ruská letadla TU-134 a TU-154, která v rozmezí 40 minut startovala z letiště Domodědovo v Moskvě. Čečenští separatisté stojí také za smrtí 334 osob, z toho 186 dětí, když 1. září 2004 vtrhli do školy v severoosetském Beslanu, a zadržovali tam více než 1100 lidí, převážně dětí a jejich rodičů, po zásahu o dva dny později bylo ještě dalších 700 osob zraněných. 56 obětí a dalších takřka 700 zraněných, je výsledek čtveřice islámských radikálů pakistánského původu (již narozených ve Velké Británii), kteří provedli sérii sebevražedných bombových útoků v ranní dopravní špičce dne 7. července 2005 v centru Londýna, z toho tři bomby explodovaly v metru a jedna v dvoupatrovém autobuse. Další dvě sebevražedné atentátnice čečenského původu se dne 29. března 2010 odpálily ve dvou stanicích (Lubjanka a Park kultury) moskevského metra a zabily 40 lidí a dalších 65 zranily. Čtyři sebevražedné bombové útoky a šest dalších útoků střelnými zbraněmi provedli teroristé napojení na Islámský stát dne 13. listopadu 2015 v Paříži a zahynulo při nich celkem 130 osob a dalších 352 jich bylo zraněno. 34 mrtvých a 340 zraněných si vyžádaly dva sebevražedné útoky islámských teroristů spáchané 22. března 2016 v bruselském metru a na letišti Zaventem v Bruselu. Islámský terorista Mohamed Lahouaiej Bouhlel přepadl 14. července 2016 polského řidiče vozu TIR, kterého zastřelil a s jeho vozidlem se vydal do míst oslav významného francouzského svátku „Dne Bastily“ do Nice na jihu Francie, kde tímto vozidlem zmasakroval mnoho lidí z nichž 85 usmrtil a dalších 200 bylo zraněno. O vánočních trzích v Berlíně byl obdobným způsobem spáchán útok islámským teroristou Anisem Amrim, který nepřežilo 12 lidí a dalších 50 lidí bylo vážně zraněných. Horší následky nenastaly jen proto, že vozidlo bylo vybaveno automatickým bržděním při jakémkoliv nárazu a tento systém se nepodařilo teroristovi vyřadit z provozu. Zatím poslední teroristický útok byl spáchán ve středu 22. března 2017 na Westminsterském mostě a u budovy britského parlamentu v Londýně, kde jen díky rychlému zásahu speciálního komanda britské policie CTSFO, zemřeli pouze 3 lidé, z toho jeden policista.

Nejsmutnější na tom všem je to, že tyto teroristické útoky páchají individua (čtenář promine, ale lidmi je nazvat nelze), kterým se země, kam přivandrovali, pomohla, ale oni nechtějí dodržovat její zákony, nechtějí pracovat a snaží se prosazovat jejich zvrácené právo Šaria a terorizují původní obyvatelstvo, což nelze v žádném případě připustit a všechny klasické historické evropské země se musí před radikály tohoto typu chránit. To musí pochopit všichni politici, nejen národní, ale i evropští, kteří chtějí i nadále v politických funkcích fungovat, neboť jejich prvořadou povinností je pracovat pro lidi, pro své voliče, a všemožně je ochraňovat tak, aby lidé mohli klidně žít a pracovat.