Pro většinu našich občanů to však není žádné překvapení, protože Miloš Zeman je lidovým prezidentem, říká na svých výjezdních zasedáních to, co chtějí obyčejní slušní lidé slyšet, o věcech přemýšlí a poměrně velmi často různě vtipkuje, což se těm, kteří jeho humoru rozumějí, líbí. Nelíbí se to ovšem několika desítkám a možná i stovkám těch, kteří by v tomto nejvyšším úřadu nejraději viděli sami sebe, a nebo někoho z jim blízkých, který by byl lehce manipulovatelný, což Miloš Zeman není. V tomto „protizemanovském“ odporu zvláště vyniká několik nesoudných jedinců, kteří jsou seskupeni v tzv. „pražské kavárně“ a kteří nevynechají žádnou příležitost, aby si mohli do pana prezidenta „kopnout“ a neustále narušují jeho veřejná vystoupení mnohdy až nechutnými protesty, ač Zemanovi nesahají ani po kotníky.

Zvláště zajímavé je sledovat, jak tito Zemanovi odpůrci, neustále hledají nějaké protikandidáty do prezidentské volby a domnívají se, že by se mohl najít někdo, kdo by Miloše Zemana v přímé volbě porazil a dlužno říci, že v současné době u nás takový kandidát neexistuje. Z doposud představených protikandidátů stojí za povšimnutí pouze bývalý předseda Akademie věd České republiky, prof. Drahoš, který však nemá žádné politické zkušenosti a bude-li přemýšlet reálně, do žádné prezidentské volby proti Zemanovi nepůjde. Ostatní kandidáti jsou naprosto k smíchu, protože se většinou navrhli sami, ale když se voliči seznámí s jejich životopisy a budou-li si chtít poslechnout i jejich vystoupení, způsob mluvy a vlastní nabubřelost, nemají žádnou šanci ve volbě uspět. Je třeba říci, že Česká republika nepotřebuje ve funkci prezidenta ani cizáka, ani takřka ještě studentíka, který sotva opustil brány školy, nikdy pořádně nepracoval a jen dělal politiku, nepotřebuje lékaře, který místo, aby léčil lidi a vracel to, co do něho společnost vložila, se na veřejném shromáždění občanů vysvlékne a provokuje rádoby vtipným nápisem, a už vůbec nepotřebuje samozvaného hazardního hráče, který drze svolává na Staroměstské náměstí shromáždění lidu v den státního svátku, aby upozornil sám na sebe. Jak to bylo slaboduché, a jak se tam tento samozvaný kandidát, který si snad myslel, že si ze svých peněz, které mají původ v hazardu, může koupit i úřad českého prezidenta, zesměšnil, bylo očividné. Jedním slovem lze tyto figurky nazvat „břídilové“, dvěma slovy pak „drzí břídilové“, kteří stejně nemají proti Zemanovi žádnou šanci.