Až potud je to asi zřejmé a spory se povedou spíše o detailech. Problém může nastat, že tato rekonfigurace zasahuje nejenom ty největší. A obzvláště je to patrné u Německa, což má nesporně vliv i na volby do Bundestagu. Německo po druhé světové válce a jejím tragickém dopadu našlo poměrně rychle cestu, jak škody eliminovat. Především hospodářským růstem, provázeným růstem životní úrovně. A v politické oblasti zvláštní směsicí pokání a velkorysosti k těm spoluobčanům, kteří sice tolerovali, případně spolupracovali s fašistickým režimem, ale neměli přímo krev na rukou. A doprovázela to tzv. atlantická orientace na USA, které ovšem do dnešního dne zůstávají okupační mocností.

Tak fungovala německá politika až téměř do dnešních dní. Odměnou byla rostoucí ekonomická síla, obchod všemi směry, zajímavá životní úroveň, včetně nízkých nákladů na zbrojení. Měnící se svět – viz výše – ale této idylce udělal rázný konec. Politická elita Německa zatím stále hledá nové jistoty. Wolfgang Schäuble, dlouholetý ministr financí a šedá eminence CDU, to ovšem nedávno v názorovém článku v deníku Die Welt řekl velmi jednoduše: Multipolární svět vyžaduje multilaterální odpovědi.

Je velmi pravděpodobné, že volby opět vyhraje Angela Merkelová. Nejenomže v současnosti nemá protivníka uvnitř CDU, ale ani v jiných politických stranách. Navíc bude představovat v měnícím se světě pro německého voliče přece jen nějakou jistotu. S novou politickou legitimací se pak vláda bude moci pustit do docela složitého úkolu: Jaká bude nová role Německa v Evropě a ve světě. Německo je a bude silné, o tom není sporu. Ale není určitě všemocné a je otázka, chce-li vůbec být. Pro českou politiku, ale nejenom ji, to může být určitá šance. Možná bychom ale měli trochu více přemýšlet o tom, co je českým národním zájmem.