Současný stav americko-ruských vztahů nevyhovuje téměř nikomu. Samozřejmě, pomineme-li klasické studenoválečníky (na obou stranách) a nově vstanuvší bojovníky proti Sovětskému svazu, který ale jaksi už neexistuje. Americká zahraniční politika dokáže být velmi pragmatická, pokud se ukáže, že jejích cílů se nedá dosáhnout. V těchto dnech je na návštěvě Prahy vietnamský prezident. Právě vietnamský konflikt je učebnicovou lekcí z oblasti mezinárodní politiky, jak Spojené státy dokáží ukončit válku, do které investovaly nejenom peníze, ale i mnoho lidských životů.

Jaké jsou prozatímní výsledky politiky omezování Ruska? Nepříliš povzbudivé. Ekonomické sankce určitě nebyly a nejsou nic příjemného, ale ruskou ekonomiku zjevně položit nedokázaly. Převrat na Ukrajině je pro Rusko velmi negativní, ale na jeho dotažení do konce, tj. na vstup Ukrajiny do EU a NATO – a už vůbec nemluvě na sanaci rozpadlé ukrajinské ekonomiky – nemají ani Spojené státy, ani Evropská unie dostatek síly. A ani ochoty. A ani peněz.
A pak je tady pohled na Putina, jak se dívá na nové tanky na Rudém náměstí a přátelsky přitom klábosí se svým čínským kolegou. Obamův pochod do Asie tak trochu vyšuměl, zejména po založení čínské investiční banky, do které se hrnou skoro všichni. Tedy kromě Česka, protože to nic takového zřejmě nepotřebuje.