Samozřejmě objektivní dopad a zásadní společenské změny v Moskvě měly rozhodující politický vliv i na vývoj jednotlivých východoevropských zemí. Pro nás to nebyla neznámá cesta, měli jsme své „Pražské jaro“, které nakonec bylo výrazem nového ideového směřování, jehož podstatné rysy je možno vysledovat právě později v „centru moci“ a jeho následném vývoji již pod taktovkou nových generálních tajemníků Andropova a Gorbačova.

Nezanedbatelný byl v té době i aktivní přístup českého disentu (Z. Mlynář, prof J. Hájek) přímým napojením na „novou“ Moskvu a dokonce jednáním s velitelstvím sovětské armády v Milovicích již začátkem roku 1989 právě k zajištění bezpečného a klidného přechodu změn i u nás. A dobře víme, jak podstatná a rozhodná tato jednání byla pro náš další vývoj právě v přelomových dnech. A aby to nebylo jen na Hájkovi, tak i Havel se po Listopadu v TV vyjádřil, že disent vedl jednání se sovětskými vojsky „ale již si nepamatuji o co šlo“ Kupodivu.

Tolik k roli Gorbačova jako reprezentanta nejenom z hlediska změn u nás, ale i v celosvětovém měřítku. Jedná se o rozpad a ukončení bipolárního systému. Zde roli Gorbačova nechci a není třeba obhajovat a myslím, že ji nemusím ani vysvětlovat. Pokud ji nechápeme, tak se jedná o účelový přístup krajních extrémních zájmů, ať zprava nebo i zleva. Stručně řečeno opět o viditelnou snahu o návrat k rozdělenému světu, hledání nepřítele a prostředí nenávisti, které vede ke snadnému ovládaní a dokonce vládnutí nad občanskou společností.

Gorbačovo směřování a změny v minulosti měly rozhodující význam a i za dnešní složité situace s negativními tendencemi je nutno hledat právě pozitivní prvky, které nám byly dány v zájmu stabilizace, porozumění a bezpečnosti právě duchem Gorbačovy doby. Je to jediný možný pohled globální odpovědnosti a ke směřování ochrany dokonce i civilizačních hodnot, které opačným postupem mohou být ohroženy.

Pokus o dehonestaci