Je třeba si ovšem po pravdě uvědomit, že objektivní situace se podstatně od doby ustanovení OSN změnila. Dnes počet členských států se rozšířil na čtyřnásobek (193) a skladba obyvatelstva je rovněž jiná, ve svém počtu trojnásobná. Nehledě na tyto skutečnosti cíle a zásady, přijaté v době ustanovení Charty se nijak nemění. To je podstatná premisa, ze které je třeba vycházet, pokud by bylo nutno uvažovat o potřebných změnách, prostě není pro ně za současné situace důvod.

Členské země mají stejná práva a také jen jeden hlas. Obsahově se jedná o různá věcná doporučení jednotlivým státům. Tento mechanismus jak je zřejmé nemá výkonný, tedy exekutivní charakter, ale mají formu pouhého doporučení. Organizace však má zvláštní orgán, „Radu bezpečnosti“, který jako jediný má výkonnou pravomoc. Má 15 členů, původně 11, zde došlo k jediné organizační změně. Rada má 5 stálých členů (Rusko, Čína, USA, Anglie a Francie) a Valné shromáždění volí 10 dalších členů na 2 roky.

Jen Rada bezpečnosti má exekutivní pravomoc a může podniknou takové akce vojenskými silami, které považuje za nutné k udržení nebo obnovení míru a bezpečnosti. Členské státy jsou zavázány poskytnout Radě bezpečnosti na její výzvu k disposici ozbrojené síly. Vše je koordinováno Vojenským štábním výborem.

O procedurálních otázkách je rozhodováno kladnými hlasy devíti členů ale o všech ostatních věcech je rozhodováno rovněž devíti kladnými hlasy, ale nyní pozor, včetně hlasů „všech“ stálých členů. Takže všeobecně uznávaná válka začátkem padesátých let jako válka OSN proti Severní Koreji tuto podmínku nesplňuje, protože SSSR se jednání RB OSN neúčastnil na protest proti stálé absenci ČLR. (Místo stále ještě držela nacionální Čína, přestože již zemi nekontrolovala). Takže v podstatě jedinou akcí pod vlajkou OSN zůstává válka proti Iráku za osvobození Kuvajtu.