Člověk by pomalu nabyl dojmu, že Babiš je pohádkový dědeček, který se nezištně zapojil do služby vlasti, ač touto službou sám výrazně tratí. Prostě dokonalý lidumil, dobrák od kosti a asketa. Babiš v podstatě musí říkat, to co říká, aby před svými voliči vypadal věrohodně. Nikdo jiný kromě jeho skalních voličů jeho slova totiž nemůže brát příliš vážně. Babiš působí spíše jako typický bohatý a vlivný podnikatel, který si politickou funkci zaplatil právě penězi. Tedy dokonalou mediální manipulací vytvořil iluzi, že jedině on jako úspěšný podnikatel, který dává lidem práci, může našemu státu prospět i jako vysoce postavený politik. V situaci, kdy tradiční politické strany dlouhodobě ztrácejí důvěru občanů, takto založený koncept určitě může dočasně u voličů uspět. Ale většinou opravdu jen dočasně. Viz v minulosti Věci veřejné. A jelikož Babiš na svoji do detailu propracovanou předvolební vábničku nachytal dost důvěřivých voličů, získal takovou pozici, že mu musí ve volbách vítězná strana splnit, co mu na očích vidí. A Sobotka je člověk, který se dokáže domluvit s každým. Bez spojení s Babišem by totiž Sobotka a spol. mohli zůstat další roky v opozici. A to by ČSSD výrazně otřáslo a mohla by se, v tom horším případě, třeba i rozštěpit. U velmi bohatých osob je celkem běžné, že si za své peníze kupují mimořádně drahé „hračky“. U někoho jsou to vzácné obrazy starých mistrů, u jiného fotbalový klub a u dalšího třeba zámek nebo ostrov. Jiní touží přednostně po politické funkci a ta se dá za peníze většinou také koupit. Babiš již od skončení voleb dával jasně najevo, že jakákoliv politická funkce mu stačit nebude a že touží po financích. Nedávno ještě přišel s tím, že si do svého rezortu od nikoho nenechá zasahovat a že případný náměstek z ČSSD nepřipadá v úvahu. Bylo by unikátem, pokud by se vítězná strana zcela vzdala aspoň dohledu nad ministerstvem financí. Ovšem Sobotka je ve velmi složité situaci. Jednak musí čelit požadavkům hnutí ANO, které ve volbách skončilo těsně na druhém místě a má tak dost síly i argumentů prosadit si své zájmy. Tak i vždy nevyzpytatelným lidovcům. Ti své vládní angažmá budou nepochybně pojímat jako permanentní předvolební kampaň vlastní partaje. Nová generace lidoveckých politiků vzorně naváže na své předchůdce a bude jako nejmenší vládní strana nejvíce vydírat. To již lidovci v plné parádě předvedli při jednáních o nové vládě.  Kromě toho musí nový premiér stále čelit i silné opozici ve vlastní straně na čele s Haškem. Ten si také dělal zálusk na ministerskou funkci, nezvládl však takticky své povolební zákulisní intriky. Nyní bude v záloze trpělivě čekat na sebemenší chyby své strany a systematicky podrážet Sobotkovi nohy nebo aspoň okopávat kotníky. Nová vláda tedy přes všechny své proklamace je velmi křehkým tělesem a není vůbec jisté, že vydrží celé volební období.  První velký otřes může přijít již po nejbližších volbách.

            Nový šéf financí bude zřejmě i v příštích měsících stále dokola tvrdit, že svůj úřad musí řídit jako firmu, jelikož pouze tak udělá pořádek ve státní kase. Pohádku o miliardáři, který se přišel obětovat, aby svoji zemi zachránil před lupiči a dobrovolně zchudnul jen proto, aby se prostý lid měl lépe, uslyšíme ještě mnohokrát. Lze opravdu brát vážně slova o tom, že vlivný podnikatel jde do politiky z čistě morálních důvodů? Nikoliv, Babiš a všichni jemu podobní nikdy nešli do politiky jen proto, aby se dobrovolně vzdali svých peněz, vlivu a řízení svých firem. Vše je jen na oko. Ukázkovými příklady z minulosti, jsou dva bývalí ministři dopravy Aleš Řebíček a Vít Bárta. Také oni přišli do politiky navázat kontakty, získat zakázky a to vše zúročit v byznysu. Vzpomeňme jen na důvěrný dokument, ve kterém Bárta právě tyto spojitosti s obdivuhodnou upřímností popisoval.  Tak to chodí. Netřeba v této věci si hrát na jakýkoliv idealismus. S idealismem v politice ani podnikání nelze uspět. Konkurence je silná a čeká na chybu a slabosti ostatních. Není to ale nic nového. Snad ve všech našich polistopadových vládách bychom našli osoby, u kterých spojení jejich politické funkce a soukromého podnikání bylo až příliš dobře viditelné. I Babiš přišel do politiky především proto, aby získal  pro svůj  byznys  konkurenční výhodu třeba právě  v podobě detailní zkušenosti s fungováním resortu financí a státní správy přímo z  centra. To určitě není malá a zanedbatelná výhoda.  Veškeré působení Babiše ve vysoké politice je proto nutno vnímat s vazbou na jeho byznys. Byť, jak tvrdí, řízení firem předal jiným. V novinách, které si nedávno zakoupil jsou ale jakékoliv podobné informace zapovězeny. Babišův rostoucí mediální vliv samozřejmě též úzce souvisí s jeho politickou činností. Nevím, zda voliči hnutí ANO si uvědomili, že svou volbou vytvoří českého Berlusconiho. Každopádně je to jeden z důsledků jejich volby. Velká část občanů z takového vývoje přirozeně není nadšena. Stačí se zeptat třeba těch, kteří tvrdě dřou v (nejen)dělnických pozicích za mizerný plat ve firmách patřících do impéria Agrofertu.