Pro laiky i pro ekonomy, kteří se měnovou politikou nikdy systematicky nezabývali, může být poněkud kontraintuitivní způsob, jakým měnová politika působí na kupní sílu příjmů domácností a firem v tuzemské ekonomice a v zahraničí. Na rozdíl od dlouhodobého ekonomického vývoje, kdy se kupní síla příjmů doma i v zahraničí vyvíjí souběžně (obojí roste nebo obojí klesá), měnová politika často působí na kupní sílu domácích a zahraničních subjektů protichůdně. Měnové zpřísnění (vedené obvykle snahou ochladit přehřátou domácí ekonomickou aktivitu cestou zvýšení úrokových sazeb) s sebou totiž zpravidla současně přináší posílení kurzu domácí měny. Na počátku cyklu zpřísňování měnové politiky se pak tedy střetávají dva jevy: okamžité posílení kurzu při jen pozvolna se dostavujícím poklesu (nebo spíše zpomalování růstu) domácích příjmů. V důsledku silnějšího kurzu a krátkodobě prakticky neměnných nominálních příjmů tak kupní síla domácností a firem v zahraničí na počátku měnového zpřísnění – nikoliv překvapivě – mírně stoupne, resp. její růst zrychlí. Po určité době pochopitelně dojde k jejímu poklesu (zpomalení jejího růstu), ale na počátku zpřísnění se kupní síla příjmů doma vs. v cizině vyvíjí protisměrně.

Při měnovém uvolňování nastává obrácená situace. Tuzemské příjmy (zisky a celkově vyplacené mzdy) domácností a firem, jak jsme toho byli svědky v naší ekonomice v posledním roce a půl, začnou se změkčením měnové politiky v korunovém vyjádření rychle stoupat (zrychlovat svůj růst), avšak oslabení kurzu koruny naopak krátkodobě jejich zahraniční kupní sílu podváže. Později se však již důsledky obou impulsů „srovnají“: zpřísnění měnové politiky kupní sílu sníží, změkčení ji naopak podpoří. Zažili jsme to i u nás. Změkčení měnové politiky provedené v situaci, kdy úrokové sazby centrální banky byly již na nule, přineslo zpočátku oslabení kupní síly českých spotřebitelů i firem v zahraničí. Oproti tomu v domácí ekonomice začaly prakticky okamžitě příjmy spotřebitelů a podniků v důsledku rostoucí přidané hodnoty firem, poklesu nezaměstnanosti a růstu reálných mezd stoupat.

Konkrétně v roce 2014 - tedy v prvním roce využívání kurzu jako nástroje měnové politiky - vzrostla v korunovém vyjádření účetní přidaná hodnota českých nefinančních podniků meziročně o 8,3 % a jejich zisky, resp. hrubý provozní přebytek o 13,8 %. Mzdy a platy jejich zaměstnanců se zvýšily o 3,2 %. To znamená, že při inflaci blízké nule (za rok 2014 činila inflace v průměru pouze 0,4 %) vzrostla jejich reálná kupní síla v loňském roce zhruba o 2,8 %. Zahraniční kupní síla domácností a firem se zpočátku vyvíjela o poznání hůře. Oslabení koruny vůči euru (loni v průměru o 6 %) znamenalo, že účetní přidaná hodnota nefinančních podniků vzrostla jen o 2,2 % a hrubý provozní přebytek o 7,4 %. Kvůli oslabení koruny se pak mzdy a platy jejich zaměstnanců vyjádřené v eurech v roce 2014 dokonce snížily o 2,6 %.