"Michal Černík nepatří k chrličům na vysokých zdech katedrál, z nichž spolu s průzračnými verši tryská i kalná a kyselá dešťová voda. Poměřuje každé slovo na váhách srdce, protože věří, že báseň má vzbudit v člověku především naději. (...) Ostatně chrlení ani nepatří k jeho básnickému způsobu. Jakýsi vnitřní ostych, cudnost, biblická prostota, s níž oslovuje čtenáře, pramení z poznání, k němuž se věru nepropracuješ lehce: že působivější než veletok, který strhává břehy i lidské osudy, je kapka vody, v níž se zrcadlí svět." (Karel Sýs: Báseň bdí za nás)

(1)

"Snil jsem a možná víc nežli jiní / bůh ví že jsem se tím neprovinil / Nemyslím si že je marné snění / ač nedojde k svému naplnění / Třeba pro to smysluplné málo / jinak by mi srdce okoralo". (Michal Černík: Snil jsem)

Černík (v Čelákovicích 28. února 1943 rozený), Josefem rodiči pokřtěný, literaturou na Michala překřtěný, zatoužil po spisovatelství, když mu bylo kolem dvanácti a hned začal psát román - Trosečníci na ostrově nazvaný. V šedesáti letech napíše do básnické sbírky Ke mně se přitiskni: "Ptáte se po smyslu života? / Říkám vám: / Život nemá smysl / pokud vy mu jej nedáte". (Smysl života).

Časopisecky (básnicky) debutoval v krajském deníku Svoboda jako sedmnáctiletý, kdy už zkoušel zrýmovat Staré pověsti české. Deset let nato mu vyšla knižní prvotina: sbírka Náhradní krajina.