Již skoro dvacet let brojím proti námi vybudovaným posvátným kravám naší civilizace, ke kterým patří především snaha o nestálý růst. Růst všeho, průmyslové výroby, technologie, HDP, platů, příjmů, nákupní spotřeby. Čím víc spotřebujeme, to je přece fajn, čím víc vyrobíme odpadků, to je přece fajn, hlavně, že se kola továren točí. To je ekonomická politika vlád.

Až zafouká

Lidi si na to zvykli, že to tak prostě musí být. Jsem naivní blázen, který si myslí, že naopak, čím míň spotřebujeme, tím lépe pro nás pro všechny. Zdůrazňuji a upozorňuji, že tyto zvyšující se materiální hodnoty v našem životě neznamenají všechno, neznamenají šťastný a zdravý život, duchovní naplnění a správnou cestu do budoucnosti. Pochopitelně, to žádná vláda nemůže přiznat či dokonce zastavit růst. To by bylo sebevražedné. Nikdo na to není připraven, nikdo by to nepochopil, nikoho nezajímá budoucnost lidstva, ale jeho peněženka. Všichni chtějí růst až do samého tristního konce. Davy chtějí prostě chléb a hry a nezajímá je kvalita jejich života, jen kvantita. Ať již v jídle, pití či dýchání. Pan ministr mezi řečí vlastně navrhuje to, co děláme pořád, neboť není východiska: ještě chvilku vydržme! Nakonec to příroda zařídí, zafouká a je po všem. Tak to uzavřel i náš ministr. Prostě počkáme, až zafouká. Báječné systémové řešení. Náhle jako hříšníci přilezeme k matce přírodě žebronit o odpuštění, o trochu větru, ale za chvíli nám otrne.

Je možná už načase pomalu začít zvykat lidi na to, že každý růst přinese naší civilizaci něco špatného, či odebere ještě něco dobrého, co nám zbývá. Jenže košile bližší než kabát z budoucích století, a tak se furt bude vesele vyrábět a vše kolem nás se bude pomalu ničit. Když to jde pomalu, tak si to člověk ani neuvědomuje a jak se říká, zvykne si i na šibenici. Za pár let zas vystoupí nějaký ministr, aby lidu něco oznámil k nedýchatelnosti ovzduší a zase bude očekávat, že příroda zafouká a situaci vyřeší. Anebo bude mít ministr už přes nos třeba masku a příroda nezafouká? Možná nám třeba oznámí, kde budou čerpací stanice čerstvého vzduchu, jaké budou příděly na osobu a kolik bude stát čistý vzduch na volném trhu.

Vlády se stále hodnotí a před voliči pyšní úspěšností růstu HDP, počtem vyrobených aut, letadel, počítačů, TV a všeho možného. Pomalu je však zapotřebí, aby někdo vymyslel místo růstu jiný činitel, třeba stagnace. To je to, co měli a mají indiáni a jiné společnosti před vznikem neolitické revoluce. Neakumulovali majetky, jen prostě žili. A žili tak stovky a tisíce let. A někde tak i nadále v poklidu žijí a nic jim nechybí.