Jsme z Afriky

Samozřejmě, všichni jsme z Afriky, ale to neznamená, že za ty milióny let jsme se různě někam neposunuli, nevyvinuli poněkud jinak a jinam, což je přece logické.

Teorie může sice pojem rasa jako takový neuznat, ale například forenzní antropolog se bez toho neobejde. Musí vědět, zda lebka, která mu přijde na pitevní stůl, patří mongoloidní, negroidní nebo kaukazoidní rase či rasové skupině, jak označují mí kritici. Kriminalisté k popisu pachatelů samozřejmě používají popisy rasových rozdílů. Jde zase o slovíčkaření, důležité je se v tom vyznat a k tomu je třeba znát právě ty rozdíly. Americký lékař třeba v New Yorku musí vědět, zda jeho pacient je nebo není černoch, tedy Afroameričan, protože ten nesnáší určité léky. Čili ano, všichni jsme příbuzní z Afriky, ale každý je přece jen jiný a někdy dost podstatně.

Další korektnost, která se mi příčí je v označování určitých skupin obyvatelstva. Tato vlna přišla evidentně z USA, kde trpí stigmatem z otrokářství a z vybíjení indiánů, asi tak jako v Evropě Němci trpí stigmatem z nelidských hrůz prováděných během 2. světové války. A tak přišla vlna těchto změn názvů, čili de facto určitá móda, abychom si nezadali a ukázali jim vlídnou tvář. Jenže to jsou jen slova, slova, slova. A jen povrchní kosmetická nic neřešící změna. Co se stalo s černochem v USA od doby, kdy jsou z nich Afroameričané? Absolutně nic. Nejde přece, jak někoho nazýváme, ale jak se k někomu chováme. A tato skupina, jako mnohé jiné na světě, stále trpí stejnou společenskou marginalizací vycházející ze sociálního zařazení, což je frustruje a v určitých okamžicích nějaké tenze, nějaké jiskry, propuknou vášně. Černoši v Americe vytvářejí mohutné komunity a jen některým se podaří svými schopnostmi, uměním, znalostmi, výchovou, proniknout z těchto vlivů a zcela se integrovat do většinové komunity Američanů. Jenže jak vidíme, právě v Americe většinová komunita není tvořena zástupci jedné rasy či jednoho etnika, ale jde o staleté přistěhovalecké směsice všech možných národností. Jde tedy o komunitu s určitou sociální úrovní. A do ní například patří i mnozí  úspěšní černošští sportovci, zpěváci, herci, umělci, lékaři, právníci, reverendi, atd., atp. , podobně jako Číňané, Japonci, Židé, Hispánci, Evropané….A ti samozřejmě nedemonstrují třeba proti bělošskému teroru policie, protože jsou už jinde. Nejsou už frustrování horší sociální situací než mají ostatní Američané, protože už to jsou i oni sami. A jim by možná ani nevadilo, kdybychom je nazývali černochy, asi tak jako to nevadí v Jižní Americe. Tam si nehrají na tuto korektnost a nazývají vše správnými názvy.