Odsoudil jsem, že Američani mají neustálou chuť tzv.vyvážet demokracii a tzv.lidská práva (což se moc líbí naší pravici a nelíbí levici, ale přesto vůbec nejsem levičák, chraň Bůh) i do zemí, které jsou demokracii a lidským právům na hony vzdálené. A to jednoduše proto, že na ně nemají vývojový nárok. Jsou prostě někde jinde a my bychom to měli pochopit, i když jsme spojenci USA. Mají kmenové společenství, kdy do jednoho státu, jehož hranice vznikaly v dobách koloniálního dělení světa bez ohledu na etnické složení, se dostala celá řada kmenů a klanů, mnohdy i vzájemně nepřátelských. A ty logicky mezi sebou bojují o moc, jak bývalo logicky dobrým zvykem v celém světě před mnoha a mnoha lety. Tak dlouho, dokud nevznikl jednotný stát vyvražděním těch slabších kmenů. Prostě přirozený vývoj jako v přírodě. Tehdy v Libyi vládl kmen Al-Gaddadfia a jeho člen Muamar Kaddáfí byl logicky diktátorem nad ostatními asi 140 arabskými a berberskými kmeny a klany. Diktátor má svoji nezadatelnou funkci a mimo jiné udržuje klid a rovnováhu, samozřejmě až do doby, kdy proti němu nepovstane jiná silnější entita v jeho vlastním „státě“. Tak už to bývá. A podle toho, jak se nám to hodí, to nazýváme buď pokrokovou revolucí s nástupem demokracie nebo nepřátelským spiknutím.
Stupidita prezidentů
USA v těchto státech rozhodila geopolitickou rovnováhu a vlastně podpořila vnitřní otevřený boj, který prakticky trvá dodnes. USA chtěly něco vylepšit, ale zhoršily to a nastalou situaci nedořešily. Příliš brzy odešly od rozdělané práce, protože z mezinárodního četníka, kterým prostě musí někdo být, aby napravoval mezinárodní zlo (tedy tehdy míněný mezinárodní terorismus Kaddáfího, či údajné Husajnovo vlastnictví jaderných zbraní), by se musel stát místním nadvládcem, aby věci dotáhl dokonce. A to je pochopitelně dnes, v 21. století, mnohem nesnadnější než dříve, prakticky už nemožné. Pan generál Michael Flynn to řekl na „plnou hubu“, že se jednalo o úplnou stupiditu a nezodpovědnost bývalých prezidentů.
Vůbec nejsem nepřítelem USA, ani zdaleka. Vážím si jejich postojů během obou světových válek, kdy za nás Američané nasazovali vlastní životy i za jejich příspěvek k porážce komunistického zla. Jenže jejich politici, a nejen oni, by měli mít řádné poradce a odborníky ve všech oborech, nejen v ekonomice a válečnictví, ale v tomto případě třeba v kulturní antropologii, aby byli poučeni. Párkrát jsem se ptal mých amerických přátel. Pro pána krále, vždyť v USA je tolik odborníků v tomto oboru, proč si politici nedají poradit? Musí se přece naučit odlišovat jednotný národnostní stát a stát s kmenovým či dokonce klanovým společenstvím, ve kterém se nemohou ani vyznat. No právě proto, že to jsou politici, odpověděli mi, a mají čistě politické cíle udržování své světové pozice za každou cenu nevidě tyto „drobnosti“, které nakonec vše zhorší, zhatí a nakonec se jim situace vymkne z jejich kontroly. A stále jakoby to nechápou.
Válka vůči bělochům
Vývoz demokracie a tzv. lidských práv, bývala dobrá komodita, zvláště tam, kde byly přírodní zdroje či volné trhy, ke kterým bylo zapotřebí se nějak dostat. Jenže doba pokročila a kmeny, či potažmo místní skupiny věrouků se vyzbrojily. A proti nim již nelze vyhlásit totální válku či nějakou zpravodajskou hru. Oni naopak vyhlásili válku nám, nám všem bělochům, bezvěrcům. A tak došlo k totálnímu rozpadu bývalé jakési rovnováhy v této výbušné oblasti Mahrebu a Blízkého východu.
Byl jsem tehdy málem jediný, kdo to v době útoku na Libyi hlásal, nepočítaje komunisty, což mne však vůbec netěšilo. Pro chyby přítele, nelze však nevidět jeho prohry a neukázat na ně. Řekněme, kamarádsky na ně neukázat. A právě proto mne potěšil rozhovor amerického generála Michaela Flynna, poradce Donalda Trumpa, protože mi dal zapravdu. Nejenže odsoudil jednání přecházejících presidentů i toho současného, ale otevřeně ukázal, že USA vlastně nesou svůj velký díl viny i za vznik Daeše. Je zřejmě první Američan ve vysoké politické šarži a navíc voják, který to vidí stejně jako já, skoro kacířsky, před pěti lety. Neřeknu, že mně to nepotěšilo, že je to jako jakési zadostiučinění.
Trumpovo bourání a odpoutání od korektnosti
Nemůžeme přece politickou situaci a vývoj v některých zemích Afriky a Asie, jejichž dějinná cesta se oproti státům euroatlantické civilizace poněkud historicky opozdila či pozastavila, vidět našim prizmatem, z našeho vývojového stupně. To je vlastně postoj nadutého bělocha dívající se na jiné „opozdilce“ z piedestalu nadřazenosti, což je prakticky stejné jako postoj kolonizátora, který také indiánům, řečeno jejich rétorikou, přinášel pokrok a správnou víru pro jejich dobro.
Generál Flynn uplynulá léta americké zahraniční politiky označil jako katastrofální. A vůbec se nedivím, že tento názor získává uvnitř Ameriky velký ohlas. Také mně potěšil, že označil Evropu v současné době migrační krize za vyměklou. I sama tvrdá Trumpova předvolební rétorika se shoduje s mým postojem, mj. ať si muslimští utečenci jdou ke svým bohatším muslimským bratrům. A vlastně i jeho fascinace tvrdými chlapy u vesla (Putin) či diktátory (Husajn) je na místě, ať se nám to líbí nebo ne. Něco na tom bude, i když nám se Putin zatraceně nelíbí. Vždy jsem však prohlašoval, že současné dvě velmoci se budou svým způsobem tolerovat a vycházet si vstříc, i když to třeba nebude tak zjevně vidět. Právě jejich válečné vystupování proti tzv. Islámskému státu je toho příkladem. Docela si tam vyhovují. Trump vlastně bourá léta starý zaběhlý americký politický establishment, ale pochopitelně v případě vítězství jeho tvrdá rétorika se jistě pozmění, jako u všech jeho předchůdců.
Velice mi také pan generál nadběhl odpoutáním od korektnosti, která ostatně vyšla z USA, ze země trpící stigmatem černošského otroctví a vybíjení indiánů jako jakási povrchní snaha napravit chyby svých předků. Jasně a otevřeně prohlásil, že radikální islám si zaslouží určité zákazy. Politická korektnost se mi příčí a léta proti ní bojuji. Jde o zatemňování pravd, lži a eufemistické výplody, aby politici přežili do dalších voleb. Je na čase, aby z Ameriky vyšel nový trend zavrhnutí korektnosti a mluvení pravdy, i když je mi jasné, že politici kdekoliv na světě se k tomu nepohrnou. Pan generál Michael Flynn a prezidentský kandidát Donald Trump to již začali a oba mi mluví z duše.
Nevyznám se však v politice USA a už vůbec v jejich volebních tricích a cirkusových setkání, které pro nás Evropany jsou poněkud legrační a dětinské. Navíc netuším, zda tento způsob Trumpovy a Flynnovy rétoriky není pouhá snaha se nějak vymezit vůči ostatním a tím jejich práskáním biče přilákat pozornost médií, potažmo voličské hlasy nespokojenců, protože těch je v USA jistě pěkná řádka. Řádově 50%. Nechtěl bych být na jejich straně a vybírat mezi zamračeným práskáním biče a snahou o usměvavou oduševnělost a samo ztělesnění dobra. Anebo je to vše jen další velká hra těch mocných?
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
autor: PV
