Je skoro polovina března 2016, po roce zase letím do Brazílie. Sedím na letišti v Lisabonu a čekám na spoj do Ria. Seznámil jsem se přitom s okouzlující Brazilkou, těch je totiž mraky: „Jedu do São Paula rozloučit se s rodinou,“ říká, „ a vracím se zpět do Evropy. Doma nemám žádnou budoucnost, žádnou naději. Španělsko s vysokou nezaměstnaností je pro mne vstřícnější.“ Nemohl jsem neposlouchat i její rozlícený telefonát s přítelem v São Paulu plným slov o kriminalitě, narkomafii, korupci. A taky ji tekly slzy. Mám rád Brazílii. Už skoro 50 let. Současná situace mne celá velice mrzí.
Opět po roce obdivuji Rio de Janeiro, pestrost a členitost terénu s ostrovy, zálivy, plážemi, skalnatými homolemi, rozevřené paže betonového Ježíše Krista i místní Cariočany neustále sportující podél pláží Ipanemy a Copacabany, běhající, jezdící na kolech, hrající plážový volejbal nebo nohejbal. Všichni se usmívají, popíjejí tropické džusy či národní nápoj caipirinhu, prostě klid a pohoda. Jenže to jsou Brazilci. Všechno se kolem nich hroutí, vláda po šestnácti letech moci socialistů, ekonomika, jejich platy a důchod. Ale oni se nehroutí. Nikdy neztrácejí svůj úsměv a radost ze života! Můj přítel Marcelo Noguera z Ria, průvodce a historik, mne uvádí do současné tíživé situace.
Luiz Inácio Lula da Silva byl nejoblíbenějším brazilským presidentem, zavedl se svojí Stranou pracujících (PT, Partido dos Trabalhadores) široký sociální program pro nejchudší vrstvy a Dilma Rousseff v jeho prezidentském díle pokračovala, říkal mi Marcelo, zatímco jsme se procházeli po Ipanemě a Copacabaně. Fotbal se na plážích už nehraje, a proto to také tak vypadá s brazilským fotbalem. Do módy zde před časem totiž přišel plážový tenis, plážový nohejbal a plážový volejbal, a proto jsou zase Brazilci v tom nejlepší na světě. Jednoduše řečeno, pokračoval Marcelo, sociální programy nebyly podpořeny dalšími kroky. Bylo to vlastně mimo jiné rozdávání kreditu miliónům chudáků, kteří začali utrácet. Vysoká spotřeba a kupní síla lidí roztočila kola ekonomiky a z Brazílie se rychle stal další eko-tygr. Byl to jakýsi zázrak, který upoutal celý svět. Nikdo zde však nemyslel, jak dál. Byla to líbivá politika socialistů.
Utrácelo se a expresident Lula i současná presidentka Dilma se usmívali, protože Brazílie vzkvétala. Jenže ti chudáci nevěděli, jak splácet kredity, protože chyběl ten další krok, výchova. Výchova, jak se dostat ze spárů chudoby nahoru. To například levicový ekvádorský prezident Rafael Correa byl mnohem odpovědnější a investoval do vzdělání mas, což se mu také vyplatilo. Peníze v Brazílii zmizely a logicky musel přijít tvrdý pád. A do toho všeho prolínala obrovská korupce. Když se točí miliardy, tak si i korupce ukousne svůj velký díl. A ta obrovská korupce přišla právě s Lulou, jak je skálopevně přesvědčen Marcelo. A s ním už i převážná část obyvatel. Skandály narostly do obřích rozměrů i s příchodem investic pro mistrovství světa ve fotbale 2014 a olympiádu 2016. Neomezená šestnáctiletá vláda socialistů totiž i neomezeně roztočila kola rozkrádání a korupci vládních úředníků na všech úrovní, kteří byli přesvědčeni, že jsou nedotknutelní a nepostižitelní. Jejich drzost vyplývala ze skutečnosti, že mají v rukou všechny nástroje moci.
„Tukani“
Proto už před rokem opoziční „tukani“, sociální demokraté (PSDB, Partido da Social Democracia Brasileira), začali hovořit o odvolání, impeachmentu, podle nich nezodpovědné prezidentky, která rozkrádání jen přikrývala a řešení odkládala. I její samotné zvolení bylo údajně nepříliš čisté. Brazilci už před lety zavedli elektronické hlasování a schopný IT prý je schopen všeho a tak údajně socialisté bezproblémově vyhrávali. Marcelo, a nejen on, je přesvědčen, že Lula a Dilma, hlavně své druhé volby, vyhráli jen díky manipulaci. Ty poslední Dilma vyhrála jen o „fous“, o 1,6%. A pak všichni kryli všechny, říkal mi rozzlobený Marcelo. Ten nemá jedno dobré slovo pro socialisty, kteří rozkradli jeho zemi. Devět set zavřených úředníků za korupci hovoří samo o sobě. „Socialisté rádi rozdávají peníze, aby byli stále voleni masou chudých obyvatel, která drží většinu volebních hlasů, aby byli „milováni“. Jejich ekopolitika je však příliš jednoduchá, bez následných kroků k povznesení chudiny.“ Obecná podezření mezi lidmi z volebních podvodů podpořil i nový předseda Nejvyššího Volebního Tribunálu ministr Gilmar Mendés, který bude slavnostně uveden do úřadu 12 května 2016.
Pravice s „tukany“ byla odříznutá, a minulost Dilmy s přesvědčením militantní marxistky z konce šedesátých let ji jen napomáhala, protože byla mimo jiné během vojenské vlády i vězněna. Prosakování korupčních skandálů dennodenně přinášelo nové a nové zatýkání úředníků, poslanců, podnikatelů, jako výsledek práce federální policie a soudní mašinérie. Už od loňska padají hlavy i vysokých politiků, kterým zatáhla smyčku kolem krku velká „pračka peněz“ zvaná Lava- Jato, zejména kolem největší polostátní naftařské firmy Petrobras, pokračoval Marcelo, zatímco jsme procházeli největší brazilskou favelou Rocinha se skoro 300.000 obyvateli. A právě zde je možné pocítit i jinou zapadající slávu, zašlou slávu brazilské kopané. Na jedné otřískané zdi úzké uličky mezi domky stavěnými nad sebou jako včelí úl někdo z místních nadšenců napsal všechna jména fotbalistů ze čtyř mistrovství světa, kde kanárci zářili. 1958, 1962, 1970, 1994. Velká nostalgie!
„Dilma se dopustila porušení zákona fiskální odpovědnosti ve výši 40 miliard riálů,“ prohlásil mluvčí Federálního Finančního Tribunálu Augusto Nardes již v říjnu 2015 a tehdy následovala první žádost o impeachment do rukou presidenta Poslanecké sněmovny Eduarda Cunha. To se nezdařilo, většina byla stále na straně vládní koalice. Dilma neustále rozšiřovala populistické informace, že příznivci jejího odvolání nesouhlasí s jejími sociálními projekty ve prospěch chudých, a proto v loni většina Brazilců stála při ní.
Impeachmenty a Lula, puč
Letos opozice však opětovně dopravila do parlamentu žádost o impeachment Dilmy. První útok se vládní garnituře podařilo 8.12.2015 odrazit, ale nyní už je
pro odvolání 70% obyvatel. Tehdy parlamentní šedesátipětičlenná komise k tomu složená a vedená předsedou poslanecké sněmovny Eduardem Cunhou na zákrok Nejvyššího Federálního tribunálu jej neschválila. Charismatický exprezident Lula ani jeho pokračovatelka Dilma se nyní už tak neusmívají. Chapadla skandálů se jich začínají již přímo dotýkat. Navíc se tu náhle objeví nepodplatitelný soudce 1.instance z Curitiby Sergio Moro a ten vše rozpráší.
Nedotknutelný a mocný, ale i obdivovaný a oblíbený Lula (vpravo na snímku s Dilmou), velká hvězda dvou brazilských vlád je teď odsuzován a spojován s velkými korupčními skandály. Lula je otec zakladatel Strany pracujících PT a tvůrce ekosociálního brazilského zázraku minulých let. Vždyť Barack Obama jej v roce 2009, podobně jako Le Monde, prohlásil jako nejpopulárnějšího politika planety. A hle! Nyní je náhle korupčník, bývalý kluk ulice a milovaný vůdce národa, který si ze sociálních projektů pro chudé bral plnými hrstmi. „Lula není neviňátko,“ křičel exministr a bývalý kandidát na prezidenta za stranu PDT (Partido Democrático Trabalhista) Ciro Gomes, když 17.3. 2016 ztratil trpělivost,“ je to h…!“ V brazilském tisku slovo není vytečkované („O Lula é um merda.“), což je příznačné, že to už jde na ostří nože. Gomes je možný prezidentský kandidát ve volbách v roce 2018. Každým dnem prý vidí vládu Dilmy víc a víc kriticky a její ekonomickou politiku hodnotí jako katastrofální dědictví z dob Luly.
Dilma je však velká bojovnice s tajným trumfem urychleného jmenování Luly ministrem jejího kabinetu. V březnu proto zaútočila:“…impeachment je konstituční nástroj k odstranění prezidenta jen v případě zločinu z nezodpovědnosti jasně dokázaném. V případě nedostatečného dokázání tohoto zločinu je takové odvolání zločinem proti demokracii. A já jsem žádný zločin proti ústavě neučinila… .Já nikdy neodstoupím! Jedná se o puč!“
Presidentka Dilma vymyslela sice kličku, ale nepočítala s odposlechy, když navíc volala z obyčejného, nezakódovaného, nezašifrovaného mobilu. To právě ukazuje na jejich nebetyčnou představu, že může cokoliv. Ten telefonát rozzuřil Brazilce doběla a vyšli do ulic v miliónech, žádali okamžitou rezignaci. To byl poslední hřebík do rakve socialistů v Brazílii.
Dilma uvedla Lulu do jeho nového postu v paláci Planalto 17. 3., a to za mohutných protestních demonstrací obou táborů: „Výkřiky pučistů mne neodklidí z cesty,“ zvolala Dilma. Po čtyřiceti minutách Luly na místě ministra jeho jmenování zrušil 20. 4. 2016 Nejvyšší Soudní Tribunál slovy federálního soudce Itagiby Catta Preta Neta jako neregulérní.
Do parlamentu doputovala koncem března poslední žádost o impeachment. K schválení odvolání je zapotřebí 342 poslaneckých hlasů. Rána pro Dilmu však nečekaně přišla od koaličního spojence, když největší brazilská strana PMDB s vicepresidentem Michelem Temerem se rozhodla právě v tomto dramatickém okamžiku vystoupit z vlády.
Bermudský trojúhelník
Při několikadenní procházce po Riu jsem s Marcelem došel až do historického centra, do Lapy, kde mi ukázal místní úkaz, symbol úděsné korupce: „Máme tady brazilský Bermudský trojúhelník. Neztrácejí se zde letadla ani lodě. Jedním vrcholem trojúhelníku je mohutná budova Petrobrasu, druhým vrcholem je Banka pro sociálně ekonomický rozvoj (BNDES, Banco Nacional de Desenvolvimento Económico Social) a třetím vrcholem je další banka tentokrát na podporu výstavby bytů (BNH, Banco Nacional da Habitação). Sem přicházejí milióny a všechny se záhadně ztrácejí.“
Marcelo se rozvášňuje: „Ano vždy byla korupce, ale s příchodem socialistů dosáhla vyšších kvalit. Korupce přišla s charismatickým úsměvem, je mnohem sofistikovanější.“ Vždyť i sama vláda je nazývána jako „lulopetismo“, spojenectví jména ex presidenta a zkratky strany pracujících PT. Lula a Dilma podle mnoha Brazilců vyšla z generace vůdců pouličních demonstrací a guerrily, která vždy chtěla socialismus. Tato generace vlastně odpovídá i podobné generaci studentů v Evropě, kdy v roce 1968 bojovali proti kapitalismu, zatímco my jsme bojovali proti socialismu. A nyní tato generace prorůstá jak v západní Evropě, tak zřejmě i v Brazílii do establishmentu.
Stojíme v uličce Rua Carioca plné zavřených obchodů a malých firem a Marcelo na to konto pokračuje: „Dilma byla Lulovou loutkou a toto je také jejich výsledek.“ Padají však i velké firmy a recese je na postupu. Jen loni uzavřelo své brány na 277 průmyslových firem a dokonce multinacionální společnosti omezují své aktivity.
Vracím se z procházek po Riu a jsem velmi smuten. „Moje“ Brazílie prožívá přetěžké okamžiky. Jen doufám, že „moji“ indiáni na Alto Xingú nebudou politickými šarvátkami a korupčními skandály nějak ohroženi. Doufám, že je prales Brazilské vysočiny ochrání před naší civilizací ještě mnoho let. Při letu z Lisabonu do Prahy sedím vedle Brazilky Claudie T. Jede na tradiční tour po hlavních městech Rakouska-Uherska. Usmívá se, ale říká, že v poslední době jsou Brazilci plni vzteku a zloby vůči úředníkům, kteří si z její země udělali záhumenek.
Bůh nechť je milostiv Brazílii! Deus seja misericordioso com o Brasil!
Post skriptum: Jedná se již o druhý impeachment v brazilské historii, když v roce 1992 byl odvolán president Fernando Collor de Mello, jako první latinskoamerický mandatář. Důvodem byla tehdy korupce sahající až do jeho rodiny a ekonomická krize s úděsnou inflací až 1700% ročně.
Těsně před hlasováním v neděli 16. 4. 2016 z koalice vystoupila i strana PP, jak ostatně avizovala před pár dny, že se rozhodne až po hlasování. Zřejmě viděla, že loď se nenávratně a rychle potápí a tak si zachraňovala politickou kůži ještě před hlasováním. Politici jsou všude na světě stejní. Michel Temer téměř po šesti letech vlády s Dilmou odešel z její koalice už 29.3. Předvídal a vyhrál a už se vidí, jak mu oblékají presidentskou šerpu. Hlasování poslanců trvalo nekonečných šest hodin, a přesto byl výsledek dost jednoznačný: 367 hlasů pro odvolání a jen 137 proti. K pádu došlo především díky koaličním partnerům, což je až příliš signifikantní. Rychle převlékli kabáty a již jednají o budoucí vládě s opozicí. Podobně se choval například i Generální prokurátor Brazílie José Eduardo Cardozo, který změnil svůj „pevný“ názor jako spojenec Dilmy doslova na poslední chvíli těsně před hlasováním.
Přesto měla Dilma ještě možnost se proti výsledku hlasování odvolat k Nejvyššímu Federálnímu Tribunálu. Ale marně. Dalším krokem odvolání bylo hlasování v Senátu v polovině května, kterému však předcházela celá řada jednání a hlasování v zvláštní komisi 21 senátorů. I tato komise ještě mohla celou záležitost archivovat. Ale marně. Následné všeobecné hlasování Senátu po celonoční debatě 12. května 2016 odvolalo Dilmu více než dvoutřetinovou většinou 55 hlasů proti 22 a tímto způsobem byl s ní zahájen 180 denní proces. M. Temer se stal dočasným mandatářem. Avšak i Temerovi hrozí impeachment za fiskální zločiny, za což ho již Nejvyšší Federální Tribunál obvinil 5. dubna 2016.
Bůh nechť je milostiv Brazílii! Deus seja misericordioso com o Brasil!
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
