K předloženému návrhu znění zákona proti praní špinavých peněz, které zavádí takzvaný rejstřík konečných vlastníků, představujeme tři zásadní připomínky.

První z nich je možný rozpor s evropskou směrnicí. Evropská směrnice zdůrazňuje, že informace v rejstříku konečných vlastníků musí být „adekvátní, přesné a současné“[2] a dále uvádí: „Potřeba přesných a aktuálních informací o skutečném majiteli je klíčovým faktorem při sledování pachatelů trestných činů.“[3] Předložený návrh ovšem toto prakticky neumožní, neboť údaje v rejstříku nebudou podléhat systematické kontrole ze strany státu a nebude tak zaručena jejich věrohodnost. Krom toho kvůli neveřejnosti rejstříku předložený návrh zamezuje i jakékoliv veřejné kontrole, neboť upírá právo občanům či organizacím s oprávněným zájmem do tohoto rejstříku nahlédnout, což je v rozporu s požadavky evropské směrnice. Krom toho trestuhodně rezignuje na využití možnosti učinit rejstřík zcela veřejný, což evropská směrnice umožňuje. Veřejnost rejstříku by eliminovala administrativní náklady pro stát a vyřešila většinu problému s obcházením pravidel.

Za druhé navržená novela dále vyvolává vážné obavy o to, zda podezřelé společnosti budou vůbec informace o skutečných konečných vlastnících do rejstříku dodávat. Dohledový systém je nastaven zbytečně komplikovaně a neúčinně analogicky jako u dohledu zveřejňování účetních závěrek společnosti v obchodním rejstříku, kdy 60 % - 70 % českých společností porušuje zákon[4] a účetní závěrky v předepsané podobě nezveřejňuje. Předložené znění zákona dále neumožňuje zveřejnit v rejstříku identitu skutečného konečného vlastníka, který má menší než 25% akcionářský podíl. Ve výsledku ovšem mohou vznikat situace, kdy společnosti nebudou zveřejňovat své vlastníky s odůvodněním, že žádný z nich nepřekročil 25% podíl. Kromě toho například 10 % vlastník může mít i 90 % zisku na základě dohody akcionářů, která nemusí být dostupná ani orgánům činným v trestním řízení. Tomuto obcházení zákona lze zamezit při nastavení minimálního akcionářského podílu pro dokládání vlastníků ve výši 5 %.

Třetí připomínkou je vznik přehlceného a chaotického prostředí. Vládou schválené zněnízbytečně administrativně zatíží rejstříkové soudy, které by měly neveřejný rejstřík spravovat a vydávat k němu přístupy. Fungování rejstříku musí být naopak nastaveno jednoduše a efektivně. Vzniknou navíc nepřehledné situace, kdy na jedné straně společnosti s ručením omezeným budou mít povinnost veřejně zpřístupnit své přímé a často konečné vlastníky v obchodním rejstříku a na straně druhé tytéž informace o vlastnících by měly být veřejně nedostupné v rejstříku konečných vlastníků. Dokládání konečných vlastníků musí být proto sjednoceno a dovedeno do jednoduché, efektivní a především účinné podoby.

Janusz Konieczny - Nadační fond proti korupci        

Jiří Skuhrovec – EconLab z.s.

Petra Hanušová-Adolfová – Lexperanto   

Michal Voda – Centrum nezávislé investigace

• [1] http://www.uvo.gov.sk/dolezite/vestnik-a-zoznam-registrov/registre-podnikatelov-/register-konecnych-uzivatelov-vyhod-427.html
• [2] Čl. 30, odstavec 4 evropské směrnice proti praní špinavých peněz, http://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=celex%3A32015L0849
• [3] Návětí 14 evropské směrnice proti praní špinavých peněz, http://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=celex%3A32015L0849
• [4] http://byznys.ihned.cz/podnikani/finance/c1-65139380-informacni-povinnost-za-rok-2014-nesplnilo-pres-70-procent-firem