Naše společnost je v klimatické krizi a čas k jejímu řešení se rychle krátí. Jak loni na podzim upozornila zvláštní zpráva Mezivládního panelu pro změny klimatu při OSN, nepodaří-li se nám do konce příštího desetiletí v celosvětovém měřítku zásadně omezit emise oxidu uhličitého ze spalování uhlí, ropy a plynu, svět se nevyhnutelně oteplí o víc než 1,5 stupně Celsia. Dopady klimatických extrémů se násobně zhorší a budou hrozit potenciálně nezvratné důsledky, včetně hromadného vymírání druhů.

První příznaky počínajícího klimatického kolapsu přitom můžeme pozorovat na vlastní oči tady a teď. Mnohaleté sucho pustoší krajinu České republiky i okolních zemí a způsobuje mimo jiné růst cen základních potravin. Stupňující se extrémní počasí již dnes ničí živobytí milionů lidí po celém světě a prohlubuje společenské nerovnosti, stejně jako příčiny chudoby, hladu a ozbrojených konfliktů. Tak jako v celém světě, i u nás dopadají změny klimatu především na ty nejohroženější, kteří nejméně zodpovídají za jejich příčiny.

Udržení oteplení pod 1,5 stupně Celsia podle klimatologů předpokládá snížit do roku 2030 emise bezmála o polovinu. To by v bohatých zemích, jako je Česká republika, znamenalo mimo jiné zcela skončit s těžbou a spalováním uhlí. Český stát ale žádný plán pro konec uhlí nemá a i nadále upřednostňuje zájmy uhlobaronů před právy svých občanů. Namísto rozvoje čistých zdrojů a podpory spravedlivé transformace ekonomiky česká vláda prolamuje limity těžby na dole Bílina a umožňuje uhlobaronům prodlužovat životnost starých uhelných elektráren jako Chvaletice či Počerady, které ničí klima i naše zdraví škodlivými emisemi.