Nebo má snad takový poslanec infikovat členy další strany programem jeho původní strany? Nebo rozbíjet jednotu mezi členy nové strany? Při přechodu už do třetí strany se lze domnívat, že dotyčný trpí snad i syndromem bezbřehého velikášství a cítí se jako mesiáš šířící tu svou, momentální pravdu, skrzevá, (durch) celý národ.
Když tedy dnes slyšíme o dvojkoalici: Křesťani a nezávislí – starostové, tak lze říci, že než se stali nezávislými starosty, tak jich většina patřila k nějaké straně. Téměř každý k jiné. Samotní křesťané jsou vlastně koalice Lidovců a Církevních – demokratů?
V proklamované „dvoukoalici“ asi najdeme zástupce všech existujících stran. Tedy –superkoalice. Přesto pro ně ve volbách platí pro získání mandátu procento hlasů, jako by to byly jen dvě strany. Takováto matematika se vymyká chápání obyčejných lidí. Snad se vyučuje na MBÁ ? V podsvětí ? Občan je z toho paf. Ať volí stranu tu, nebo tu, volí stranu o které nemá ani ponětí.
Jestliže se jedná například o čtyřkoalici nebo snad pětikoalici, potom, aby se vůbec na něčem shodli, musí být výsledný program složen z námětů, které nejsou v programu žádné z koaličních stran. Jestliže politik prolezl na vrcholných postech řadu stran, například : KSČ, Občanské Forum, Svobodní demokraté. ČSSD, Nestraník, potom považuji za téměř vyloučené, aby si pamatoval, za co v té které straně vlastně bojoval. Některý snad si nebude pamatovat ani všechny strany, co prolezl.
Aby se občan alespoň nepatrně orientoval, koho vlastně volí, bylo by elementárně slušné, aby na kandidátní listině, byl za každým jménem seznam stran, jež dotyčný zastupoval. Dále počet roků v té které straně. Pak by měla následovat státní škola a obor který vystudoval. Pak počet let, kdy se živil prací. Například: učitel a obor, jež skutečně vyučoval.
Nebo: dělník - celoživotní odborový předák. Montérky nosil jenom při návštěvě vládní delegace v závodě. Nebo: technolog – profesionální sportovec. Konstruktér- ředitel sportovního zařízení. Pak by tam mělo být zahrnuto , jestli ten který soudce nebyl úplně přesvědčen o zločinném jednání dotyčného kandidáta. Další variantou by mohlo být: Všechny kandidáty pro volby uvést podle abecedy. Se stejnými údaji jako v předešlém případě. Občan by si vybral ty, co by považoval za únosné.
Vybíral by se určitý stanovený počet kandidátů. Pak by se zjistilo, kolik je jich z jaké současné strany. Pokud by dotyčný neuvedl pravdivé údaje: pokuta dva miliony a okamžitý konec činnosti.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
