Nebo má snad takový poslanec infikovat členy další strany programem jeho původní strany? Nebo rozbíjet jednotu mezi členy nové strany? Při přechodu už do třetí strany se lze domnívat, že dotyčný trpí snad i syndromem bezbřehého velikášství a cítí se jako mesiáš šířící tu svou, momentální pravdu, skrzevá, (durch) celý národ.

Když tedy dnes slyšíme o dvojkoalici: Křesťani a nezávislí – starostové, tak lze říci, že než se stali nezávislými starosty, tak jich většina patřila k nějaké straně. Téměř každý k jiné. Samotní křesťané jsou vlastně koalice Lidovců a Církevních – demokratů?  

V proklamované „dvoukoalici“ asi najdeme zástupce všech existujících stran. Tedy –superkoalice. Přesto pro ně ve volbách platí pro získání mandátu procento hlasů, jako by to byly jen dvě strany. Takováto matematika se vymyká chápání obyčejných lidí. Snad se vyučuje  na MBÁ ? V podsvětí ?  Občan je z toho paf. Ať volí stranu tu, nebo tu, volí stranu o které nemá ani ponětí.