Psali jsme:
U nás též. Chlapci, co chtějí být co nejdříve ve vatě, tak jdou dobrovolně se zbraněma i na druhý konec světa. Je jim fuk, kolik nevinných lidí nebo dětí přitom zabijí. Akorát počítají, co jim to vynese. Když tam pak sami utrpí nějaké zranění nebo smrt, tak je přes půl světa veze zpátky extra letadlo. Dostávají od presidentů i posmrtné povýšení, metály a za zdravotní újmu balík peněz.
Obyčejní lidé, co jsou k stáru Brežněvci, - ti, co jediní privatizovali -, vyhozeni z práce, jim pak za minimální mzdu jejich zprivatizované majetky hlídají. A teď si v životě strážní užívají. Koupí si slepičí křídla. Jeden den mají chleba s vývarem a druhý den chleba s masem ze slepičích křídel. Sám jsem začínal asi za 32 korun na hodinu. I velkej chlap, který byl ale v dolech zraněn, a teď má kotník jako malý meloun, chodí hlídat. Má sebou velkého psa. Ne na hlídání. Všechny obchůzky , aby je vydržel, musí se o psa při chůzi opírat. S berlema by ho z práce vyhodili. Navíc, aby starší občany do práce vzali, tak ti musí investovat balík za zbrojní průkaz a musí si koupit vlastní zbraň . Kvér s hlavní minimálně o průměru 9 milimetrů. Ten všechny hodiny služby v bance tahat u sebe. Bez takové investice by se jeho rodina mohla jít akorát pást. Takový kvér je ko’r nebezpečný. Wehrmacht měl pistole ráže 7,65 mm. Tudíž slabší. Teď v bance stojí třeba téměř důchodce, který s palnýma zbraněma měl v životě nulovou zkušenost.
Výcvik v použití zbraně ve veřejném prostoru má též nulový. Ne že by na tom policisti byli nějak líp. Mají- li tréning se zbraní třeba jednou za dva měsíce (pár ran), tak to nemohou mít zafixovanou ani rychlou přípravu k výstřelu. Natož se trefit. To je jako poslouchat houslistu, který trénuje půl hodiny měsíčně. Strážný musí kvér nosit skrytě. Když tedy dojde k situaci, kdy by měl zbraň použít, tak ji bude muset složitě vytahovat zpod saka a třeba svetru. Pak nějak odjistit, natáhnout a teprve pak zkusit mířit. Jestliže si ředitelka pobočky poručí, že strážný musí stát mezi dvěma pokladnama, mít výraznou čepici, aby případný gangster věděl, koho má zastřelit prvního, potom strážný nemá šanci na zachování svého života žádnou. Takový nezaměstnaný si navíc koupí v bazáru zbraň nejlevnější. Například dovoz snad zbraní zahozených partyzány v afgánských horách. Ale repasovaných!
Když si takový strážný, skoro prcek, koupí ten nejlacinější krám, tak ten je třeba dlouhej pomalu jak puška. Samozřejmě na nějakej futrál už nemá. Nosí ji vzadu za pasem. Když zapomene, tak hlavní reje rýhy do podlahových dlaždic v bance.
Jen za dobu, okolo mne, byly přepadeny banky ve Strašnicích, Smíchově, Na Kulaťáku. O přepadení banky na Žižkově se už u táborových ohňů vyprávějí ságy, proti nimž je Homérovo vyprávění o dobytí Tro’je, jen nudná zpráva. V bezpečnostních agenturách se sejdou jak zedníci, tak vysokoškoláci. V agenturách žádné pracovní zákony neplatí. Jeden kolega chtěl pracovat osm hodin denně. Řekli mu, tak to jdi dělat uvaděče do kina. Druhý kolega to dotáhl až na 350 pracovních hodin měsíčně. Jeden den 12 a druhý den 24 hodin. Bez přestávky. Vydržel to asi tři měsíce. Pak ho i s pistolí odvezli z banky rovnou do Bohnic. Když slyším jak odboroví předáci, (dnes v nejvyšších státních i evropských funkcích jako Falbr, nebo Štech), něco blábolí v televizi, tak je mi hned špatně a kalí se mi mysl. Za co vlastně berou prachy? Když pak takovýho hlídacího ubožáka v bance rozstřílej (jako v Dejvicích), tak v novinách ani v televizi neštěkne ani pes. Žádný medaile od presidentů nedostanou, ani presidentský nářek v televisi se nekoná. Ani mše po celé Evropě.
Těžko říci, kolik tisíců strážných si muselo koupit výkonnou pistoli. Téměř všichni vlastně proti své vůli. Sami by si ji nikdy nekoupili. Teď policie vypočítává, jak se občané vyzbrojují.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
