Když jeli odboráři na závodní dovolenou, musel s nimi jet nějaký straník. Ten pak vypracoval na každého účastníka zájezdu posudek. Když straník nedělal uličního nebo domovního důvěrníka, tak chodil do kostela. Mohl si vybrat jakoukoliv církev. Pak podával hlášení. V práci byl dle počtu straníků i každý vedoucí skupinář straník.

Teď se nám podařilo jakékoliv shromažďování obyvatel téměř znemožnit. Nehledě na televisi a internet, chuť jít do hospody je pryč. Pivo je nejmíň dvakrát, někde třikrát dražší než v krámě. Kouřit se tam nesmí. Huláká tam televise, není slyšet vlastního slova. Drnčej výherní automaty. Zájmové kluby byly „ zprivatizovány“. Odtamtud chodili všichni ještě na pivo. Pondělí: herci, úterý : z tělocvičen, Středa : mariášníci. Byl tam i kulečník. Před hospodou je obvykle stanice autobusu. Takže se nesmí kouřit ani tam. Zároveň je tam lavička, a tak se tam nesmí ani popíjet. Že by si někdo přinesl pivo z hospody. Trempové nemají kam jít. Všude je vše soukromé. V Praze se všechna veřejně přístupná místa ruší.