Každý „razítkový pohřbívač“ si tudíž bude moci podmínky k pohřbení diktovat s cenou, na kterou si troufne. Bez odvolání pozůstalých. Vypadá to na to, že to teď bude nová, další, kasta „vykladačů „ zákonů. Každý jejich výklad bude správný. K jejich maximálnímu zisku. Co to znamená „ dřevěná rakev“ ? Je ze dřeva měkkého, tvrdého, vyschlého- nula až třeba deset let? Cena se bude drasticky lišit. To by potom ke každé rakvi musel být certifikát, –nejlépe státní banky, o hodnotě dřeva. Nikoliv certifikát jakej dával Švejk na kradený psy. Potom by měl být certifikát na původ dřeva. Není přeci možné, aby třeba devadesátileté, skoro slepé babičce  „Hrobař“  prodával rakev, pro jejího manžela, udělanou z čerstvého palivového dřeva, navíc prožraného červotočem jako rakev sice nalakovanou, ale s tím, že pod lakem je třeba ebonitové dřevo.  To pak budeme říkat :“Zlatí šmejdi“!

Co budou dělat pozůstalí s rakví, kterou měl zemřelý připravenou už za svého života? Jeden můj kolega, asi padesátník, měl celkem správný názor, že už má větší pravděpodobnost, že může kdykoliv umřít. Tak chodil spát do své rakve. Měl ji polstrovanou a věděl, že se mu v ní bude dobře spát. Navíc, když umře v rakvi, tak s ním po smrti nemusejí dělat „psí kusy“. Kdyby umřel ve špatné poloze, tak by mu při vkládání do rakve museli třeba lámat ruce a možná i nohy.  Zkrátka, byl to prozíravý muž. V předvatikánské době zemřelé pohřbívali tak, jak umřeli. Žádný lámání. (Dnes tomu „studovaní laici“ říkají  -  hroby skrčenců.)  Tento prozíravý muž nemohl tušit, jakej zákeřnej podraz na umrlce chystá paní ministrině  Šlechtová. Kolik pozůstalých starců a stařenek odře svým novým zákonem, bez nože, až na kost. Případně je dožene k exekutorovi. Kolik i  prozíravých občanů paní ministrině vezme asi na hůl? Fuj . Fuj. Fuj. Dyť paní mimistrině má měsíčně balík, plus zdarma státní zájezdy snad po celým světě. To se musí ještě zahojit posvěcením týdle hrůzy?