Vážená paní Samková. Nedivím se Vašemu údivu, že nejsou anekdoty na advokáty. Naposledy jsem viděl takové vtipy v časopisech vycházejících snad do roku tak 1948. Pozdější si nevzpomínám. V kreslených vtipech měl každý advokát samozřejmě profesní šaty. Jako řezníci měli šaty „ pepito“, lepší politruci idejí Vatikánu něco jako saka po dospělém bráchovi, ve fialové barvě, (něco jako naši novodobí podnikatelé po roce 1990 ). Advokáti měli něco jako „pepř a sůl.“ Světlé obleky, samá svislá krátká čárka. Jinak je ve vtipech nemalovali. Těžko si dnes představit dělat vtipy na tak společensky výjimečnou kastu. I tvůrci vtipů mají pud sebezáchovy. Msta by neznala mezí. Proti tomu je „ turban jako bomba“ - legrace. Kasta, která s náklady pouze na úzce výlučnou školu dosahuje neskutečných zisků.Za radu babičce – odměna pět milionů. Plus soud za další odměnu téhož, padesát milionů. Nebo za pár let ve státním podniku- prý miliardu. To nevydělá za život ani vynálezce kontaktních čoček. Nebo ani sto inženýrů čehokoliv lidského. Strojaři, elektro, stavební, atd. Tato kasta se vymkla normálnímu lidskému životu. Když se řekne „advokát“, tak se rozhostí ve společnosti ticho. Asi jako se lidé báli inkvizice.

Do nedávna. A už zase. Krásný příklad z historie. Právník Jan z Pomuku oholil i krále Václava o majetek v Kladrubech. Náklady na výzkum, vývoj – nulové. Ujišťuji Vás , že rovněž rozdíl mezi právníkem a advokátem by v soutěži „Aj můdrý zchybí „ znal tak nejvýš jeden z deseti. Snad je mezi nimi rozdíl jen ve výši účtovaného .“palmáre“. Obyčejný člověk hledající spravedlnost dá například za první schůzku šest tisíc. Právník nezařídí nic. Chce další schůzku. Občanovi nezbyde než odejít. Je o dalších šest tisíc chudší. Tady všechen humor vyprchá. Soudy – ruleta pro obzvlášť bohaté. Tady snad fungují úplně jiné emoce. Řadového občana začínají napadat divné myšlenky. Jako : Pryč s okovy „takovéto demokracie“. I Vám dokonale zřejmě uniká pohled obyčejného občana a vše vidíte jenom zhůry. Od nadlidí.