Přestože tisíciletá zkušenost praví „Věř, ale komu věříš, měř!“ (Fide, sed cui fidas, vide!), opět lze proto předpokládat, že mnoho voličů namísto myšlení a uvážlivého věření bude věřit nekriticky a opět zvolí takové poslance, kteří dříve anebo později vzbudí úžas, pohoršení anebo i zděšení.

Protože při obecné historické a filosofické nevzdělanosti politiků není mnoho prostoru pro originální a tvůrčí fantazii, jsou si mnohé politické programy nejen velice podobné, ale někdy udivují svojí prostoduchostí. Je tomu tak i v justiční části programu koalice SPOLU, který byl zveřejněn na portálu České justice a de facto tak získal jeho politickou podporu. O neutěšeném stavu zákonů, justice, státního zastupitelství i policie však vědí představitelé i členové politických stran sdružených v tomto seskupení již více jak dvacet let, protože k tomu stačilo pouze pozorně se dívat kolem sebe a poslouchat stesky ukřivděných občanů (stěží lze předpokládat, že četli i odborný právnický tisk).

Začněme tedy od počátku těchto slibů.

1. Ústava

Pokud autor justiční části programu považuje za nutné definovat některé zásadní mantinely pro jednání státu i občanů, mohl se inspirovat v „Dicta et regulae iuris“ od doc.JUDr.Jaromíra Kincla. Jistě by v této knize nalezl celou řadu podnětných myšlenek, včetně této poučky římského právníka Domitia Ulpiana (170-228 n.l.), která by se i v současnosti mohla stát mantinelem a základním výkladovým pravidlem:

„Toto jsou příkazy práva: čestně žít, druhému neškodit, každému přát, co jeho jest.“
(Iuris praecepta haec sunt: honeste vivere, alterum non laedere, suum cuique tribuere)
(Digesta 1,1,10,1)