Oldřich Rambousek: Bylo mi ctí, el commandante Castro, vás poznat. Ať žije revoluce!

28.11.2016 10:42 | Zprávy

Smrt si přišla pro jednoho z velikánů dvacátého a jednadvacátého století. Svět přišel o jednoho z posledních, čestných revolucionářů socialistické revoluce. Jeho odkaz však nikdy nezhyne a je povinností každého čestného soudruha, aby jej šířil mezi bližními a nedovolil jeho zneuctění, jak se v západní pseudodemokracii velmi často stává.

Oldřich Rambousek: Bylo mi ctí, el commandante Castro, vás poznat. Ať žije revoluce!
Foto: commons.wikimedia.org/Volker Hüttig
Popisek: Fidel Castro v davu v roce 2005

Už se nechali slyšet někteří političtí hlupáci a gauneři, že Fidel Castro byl tyran, vrah či diktátor. Dokonce mezi prostými lidmi u nás v České republice se našli i tací, co mu smrt přáli se slovy – konečně ta komunistická svině chcípla. Jak ubohá a nízká jsou takováto slova, ukazujíc na zásadní neznalost, ba dokonce tupost. Jen s odpuštěním lidské hovado je tohoto schopno! Ani zvíře se takto uboze nechová!

Jen tak zlehka si nyní dovolím poohlédnutí do minulosti a pokusím se nastavit zrcadlo ubožákům, kteří se nestydí plivnout po člověku, kterého neznali. Fidel Castro nebyl žádný velký intelektuál. Byl to především revolucionář, praktik a realista se sociálním cítěním. Jeho síla se ještě znásobila spojením s Ernestem Che Guevarou. Che Guevara byl díky vzdělání intelektuál, ale to ho nelákalo. Svůj život i srdce svěřil do rukou revoluce. Cílem těchto dvou mužů nebylo nic jiného, než svrhnout na Kubě mafiánský a zločinecký Bautistův režim, který byl úzce napojen na USA. Za Bautisty se Kuba nacházela v temném středověku. Otroctví člověka zde bylo normální. Lidská práva byla neznámým pojmem. Zdravotnictví, i když se psalo dvacáté století, bylo také na středověké úrovni a běžným lidem nedostupné. Třicet procent obyvatelstva bylo negramotných. Bití lidských otroků bičem, klackem či jejich svévolné zabíjení bylo koloritem běžného dne. Hospodářství bylo v tristním stavu a mnohdy tam obyčejní lidé neměli ani co jíst. Ano takto to vypadalo za Bautistova proamerického režimu.

Co jiného mohli lidé udělat pro svoji záchranu a svobodu? Měli dále ohýbat svůj hřbet a nechat se svévolně zabíjet? Bylo zřejmé, že Bautistův režim dobrovolně neodstoupí a tak byla zvolena cesta revoluce se zbraní v ruce. Dá se říci, že úspěchu revoluce přála i náhoda a diletantismus Bautistových sil. Samozřejmě každá revoluce má své vítěze a své poražené a také oběti.  Bylo zcela legitimní, když po vítězství revoluce byli uvězněni a souzeni  příslušníci Bautistova režimu a kolaboranti. Bylo zcela v pořádku, že jim byly zabaveny majetky a dány do rukou lidu, protože tyto majetky vznikly z krve a potu otročícího obyvatelstva, vznikly se zmařených životů prostých lidí. Těm šťastnějším a vyčůranějším se podařilo uprchnout do USA. Hlavně v Miami je silná enkláva kubánských uprchlíků, avšak tito jsou hlavně těmi, kteří politicky, ale ani lidsky nemohli být kompatibilní s režimem, který dal lidu svá práva a jistoty, protože oni patřili k těm, kdož lidská práva lidu odpíral.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

Mgr. Jan Berki, Ph.D. byl položen dotaz

peníze pro obce

Jsem pro, aby o více věcech mohli rozhodovat obce. Podle mě si vedou téměř vždy líp než stát. Ale dáte těm obcím také více peněz, třeba na to aby mohli financovat provoz škol? Protože, když ne, kde na to mají brát, co když nebudou mít kde a se školstvím to půjde ještě více z kopce než do teď

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Ivo Strejček: Čtyřicet let Schengenu - zisky a ztráty

15:57 Ivo Strejček: Čtyřicet let Schengenu - zisky a ztráty

Úterní komentář Ivo Strejčka