Otázka tedy zní - Co nám pomůže ?

 

Drtivá většina obyčejného obyvatelstva nechápe, co že je skutečnou příčinou stavu České republiky. Téměř všichni lidé hodí vinu za všechno na politiky, ale takto jednoduše se to prostě pojmout nedá, i když politici jsou nedílnou součástí tristního stavu,ovšem ne v roli rozhodující. Tím, kdož je v rozhodující roli, je mezinárodní a nadnárodní kapitál. Ten je příčinou toho, že Český dělník, ač mnohdy pracuje mnohem více a déle než dělník Německý, má za svou práci třikrát až čtyřikrát nižší mzdu. Cizí kapitál vlastní většinu ekonomické formace u nás a tím diktuje podmínky a to nejenom na poli ekonomickém, ale ovlivňuje i politické pochody. Zahraniční investice v naší zemi jsou jistě důležité a přinášejí pracovní místa, ovšem je nutné pochopit, že je to za jistou cenu. Tou cenou je zotročování naší dělnické třídy. Žádná zahraniční investice se u nás nedělá tak, aby byla dělána s prodělkem. To se nedělá nikde ve světě. Problém je v tom, že Čeští pracující vygenerují značný objem prostředků ze kterých je jim milostivě usmrknuto pouze tolik, aby přežili z měsíce na měsíc. Něco málo je odvedeno státu a ostatní - lidem vygenerované prostředky jsou vyváděny ven, tedy mimo Českou ekonomiku a stát. Aby ekonomika fungovala správně, musel by vygenerovaný zisk dělnickou třídou zůstávat v naší zemi a nesměl by končit v zahraničí u mateřských firem zahraničního kapitálu. Toho lze dosáhnout pouze pronárodní hospodářskou politikou. Tato však u nás téměř neexistuje a stát se k lidem chová jako zloděj.

 

Zahraniční kapitál následně z prostředků vytvořených naší dělnickou třídou profinancovává politické subjekty, čímž si je zavazuje a následně i zasahuje do legislativních procesů. Toto nikdo veřejně nepřizná, ale je to zcela běžný postup. Politici jsou v této mašinerii prostředníkem mezi státem, dělnickou třídou a majiteli ekonomické formace. Role politiků však není vyvážená. Oni musí stravitelnou formou prosadit zájmy zahraničního kapitálu tak, aby příslušníci dělnické třídy jejich zájmy přijali a přitom co nejméně chápali. K vytvoření stavu nadvlády zahraničního kapitálu došlo díky zrádci národa Havlovi a Schwarzenbergovi a následně chaotickou privatizací Václava Klause a jeho pomocníků. Skrze tyto lidi byla Česká, ale i Slovenská zem vyprodána.

 

S určitou mírou nadsázky lze říci, že otročíme a to především Německu, Francii, Britům a USA. Oni si žijí na náš úkor, protože jsou to oni, kdož z naší země odsává prostředky vytvářené dělnickou třídou. Politici se bojí říci pravdu, či vzdorovat, protože vědí, že budou li činit cokoliv proti zahraničnímu kapitálu, jenž se u nás roztahuje, tak špatně skončí a přijdou o koryta. Proto se naši politici chovají k národu jako pokrytci a neustále jen lžou.

 

Rozbít tento novodobý kapitálový otrokářský systém nelze demokratickou, či politickou silou. Demokracie není a politici mají strach a nemají vůli. Rozbít tento systém může jen národní odpor a silové převzetí ekonomické formace národními silami. Britové svým referendem za vystoupení z EU vyjádřili světu jasně, že diktát EU by je vháněl do propasti a postupně by rozežíral jejich národní ekonomiku. Toto zcela správně odmítají. Česká republika však není v postavení Britů. My národní ekonomiku v podstatě nemáme a jsme tvrdě v područí zahraničního kapitálu. Pro nás v současnosti referendum za vystoupení z EU je kontraproduktivním krokem. Abychom toto mohli učinit, tak musíme získat na svou stranu silného zahraničního spojence, který nás podrží. Jinak budeme hynout v bídě. Pakliže onoho spojence/musí být silný/ získáme a budeme mít jistotu spolupráce,tak teprve potom může národní odpor vypráskat zaprodané politiky a pohnat před veřejné tribunály Klause, Schwazenberga, Kalouska, Dlouhého a mnoho dalších. Teprve potom můžeme z našeho hospodářství učinit to národní. Bohužel-my nemáme sílu a zázemí Britů. My jsme tu bohužel měli kdysi Havla, který nás prodal.