Jak již mnozí víte tak se považuji za komunistu. Je to můj soukromý politický postoj, a protože jsem z KSČM z jasně definovatelných pohnutek odešel, tedy tím nejsem příslušný k žádné politické straně. Po svých zkušenostech jsem došel k závěru, že na politické scéně není ani jedna politická strana, která by měla skutečný zájem o demokracii a lid. Samozřejmě za svého působení v KSČM jsem se snažil a to již od základních politických struktur v lidech cosi změnit a v politické práci taktéž. To, že se člověk setkává s nepochopením je zcela běžná záležitost a to vidím i na stránkách blogu. Co je však opravdu špatné? Je to stav kdy převládá nechuť cokoliv měnit, posouvat věci vpřed a ignorace volebního programu ve smyslu držení se vyjetých kolejí dle předlohy téměř stálých stranických špiček, což se samozřejmě jeví jako postoj za zachování si téplého místečka za dobré peníze bez ohledu na vývoj situace. Je v tom i zakořeněna ztráta ideových hodnot, která má za následek politické zkostnatění. Věřte, že se toto neříká lehce a že ve svém tvrzení vycházím ze zkušeností. Před rokem 1989 jsem vykonával funkci předsedy ZO SSM. Pracoval jsem jako důstojník armády a v říjnu 1989 jsem byl propuštěn do civilu na základě nevyhovující služebně politické charakteristiky. Citace: ,, jeho smýšlení je neslučitelné s výkonem povolání vojáka z povolání!“ od této doby jsem se politicky neangažoval.

Do KSČM jsem vstupil roku 2008 a ke dni 31.12. 2013 jsem ji po zralé úvaze opustil. Proč jsem stranu opustil jsem již prezentoval a tyto důvody trvají, což však nic nemění na faktu, že vnitřně jsem komunistou stále – toho se prostě nevzdám a nepřevléknu kabát. Takový pokrytec jako někteří jiní soudruzi co ze strany odešli roku 1989 k pravici nejsem. Netvrdím však, že pravice je špatná. Hovoří mnohdy s lidmi a politiky z pravé strany politického spektra a kupodivu některé cíle máme stejné, jen volba prostředků k dosažení cíle se liší. Co se týče KSČM musím říci, že strana a idea umírá! Strana třeba i zemře, ale idea i když se na ní pozapomene tak nikdy nezemře. Komunistická idea v KSČM skomírá a bohužel je protkána oportunistickými vlivy, které mnoho lidí odrazuje. V mnoha organizacích jsme svědky sic pomalého, ale trvalého rozkladu vnitřní struktury, čímž strana ztrácí akceschopnost a členy. Nejde jen o úbytek členů z důvodu stáří, ale i o úbytek členů mladších pro ztrátu ideálů a revolučního charakteru strany. V nemalém počtu organizací, když člověk přijde na členskou schůzi tak se musí připadat jako na sešlosti zahrádkářského klubu. Věci vnitrostranické, vnitropolitické, ale především ideologické a všeobecně politické se probírají málo ba někdy i vůbec. Nejsou příjímána usnesení a postoje k zásadním politickým otázkam, což je nezvratným důkazem absence politické práce a setrvačnosti strany.