Lidské myšlení se samozřejmě mění s posunem doby vpřed. To však neznamená, že musí jít zákonitě o změny správným směrem. Jelikož mě osobně zajímá politika, politické směry a společenské systémy, tak bych se rád věnoval právě těmto oblastem. S určitým nadhledem lze říci, že politika se valné většině lidí začala už dávno hnusit a doslova ji nenávidí. Z jistého úhlu pohledu je to pochopitelné a tento stav má jisté opodstatnění. Jiní lidé se snaží politiku úplně ignorovat a vytěsnit ji ze své mysli. Politiky se však zbavit nejde, je všude okolo nás. Je to takové stigma lidské společnosti, kterým se vyznačuje. Zamyslíme-li se nad tím, tak hned ráno, když zazvoní budík, jenž nás budí do práce je svým dílem politika, ať se nám to líbí nebo ne.
Politika za poslední století prošla řadou změn a dá se říci, že postupně stále více upadá. Z politiky se stále více vytrácí a mnohdy úplně absentují pojmy, jako je čest, poctivost, odvaha, skromnost, sounáležitost a hlavně lidskost. Zásadně to však není otázkou levice, středu či pravice. Směrování politické orientace ještě nedělá z politika hajzla. Hajzlem se politik stává díky pokřivenému společenskému systému, který je parametricky nastaven tak, že vytváří hmatatelné rozdíly mezi lidmi až do té míry, že lze hovořit o třídním pojetí společnosti. S oblibou dnešní politici říkají, že žijeme v demokratické společnosti. Každý alespoň trochu vzdělaný politik však ví, že jde o iluzorní stav. Snahy o vytvoření demokratického společenského systému sahají až do starobylého Řecka, ale dodnes nebyla nalezena cesta, jak jej dosáhnout. Ani socialismus nebyl demokratickým systémem, ale dá se říci, že i přes mnohé bolesti jsme se zde k demokracii přiblížili nejvíce. Bohužel tento systém ustrnul a nebyl dotažen do konce. Měl také tu zásadní chybu, že mnohé jeho aplikační procesy byly vedeny násilnou cestou místo toho, aby se vyvíjel konsensuálně s vývojem společnosti a jejich potřeb. Zde však zásadní roli sehrál mocenský souboj velmocí o sféry vlivu, což velmi negativně ovlivnilo společenský vývoj a vnímání socialismu. De facto zatím žádný ismus lidem demokracii nepřinesl. Existují sice různé návody a filozofické teorie avšak skutečnou odvahu k jejich aplikaci nikdo nemá.
Tak napjatá politická situace ve světě, jako je v současnosti – to už dlouho nebylo. Smolné na tom všem je to, že největším politikem se staly peníze, válka a boj o zdroje. Sám člověk jako by se z té politiky vytratil – tedy myslím tím potřeby obyčejných lidí a jejich život. Toto není pouze otázkou České republiky, ale je to otázka celého světa. Sice existuje pár světlých výjimek, ale to jsou kapky v moři. Tyto však ukazují, že lze politiku dělat také jinak, než po vzoru USA, Německa nebo Ruska.
Na České politické scéně je situace jako v prasečáku. Prasátka sežerou, na co přijdou – hlavně ty, která jsou přímo u korýtka. Jinak na sebe neustále kvičí a válejí se ve vlastních hovnech. Stačí poslechnout si v televizi přenos z jednání poslanecké sněmovny nebo senátu a uslyšíte ty hovna, co ti naši politici pronášejí. Myslím však, že národu je jedno, jestli je Kalousek ožralej nebo zda si Babiš protlačil nějakou podporu biopaliv. Národ by zajímalo, kdy už začne ta naše velevážená sněmovna pracovat pro něj, když se za ty hovna nechá tak královsky platit z našich daní!!! No – nebudu naivní, protože vím, že v současném společenském systému pro nás nebude pracovat žádný poslanec. Volič a občan v současném nastavení politických priorit má pro politika cenu pouze do doby, než vhodí hlasovací lístek do urny při volbách. Pak následuje čtyřleté období s názvem „ OBČANE – NEOTRAVUJ“.
Určitou naději na změnu dal lidem Tomio Okamura se svým hnutím ÚSVIT. Jeho podpora přímé demokracie vnášela do politiky ten správný vítr. Bohužel Tomio zaplatil za svou naivitu i politickou nezkušenost, ale i za to, že přímá demokracie je velmi nebezpečná pro současné mocenské struktury. Zaplatil za to, že přímá demokracie by ohrožovala vybudované mocenské pozice vládnoucí elity. Jistě – byli jsme v jeho podání i svědky některých hloupostí, které však pramení z nezkušenosti a velkého chtění. Ukázal však správnou cestu. Přímá demokracie je nákrok k demokracii všeobecné, což je de facto komunismus. Vím, že slovo komunismus je dosti neoblíbené, ale je to tak a nebudu tady na tomto místě vymýšlet nějaký nový ekvivalent tohoto slova o stejném významu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz
