Pokud lidé ve společnosti nemohou tohoto mechanismu využívat tak o této společnosti nelze říci, že je demokratická neb společnost má omezený přístup ke vlivu na celospolečenské dění. Tomio Okamura návrh tohoto zákona předložil, ale bohužel byl odmítnut a to zcela dogmaticky a striktně. Toto je důkazem toho, že si pouze nalháváme nebo je nám nalháváno, že jsme společností demokratickou. Je to důkazem smutného faktu, že ve vládnoucích strukturách není o skutečnou demokracii žádný zájem. Z pohledu vládnoucí třídy je tento přístup pochopitelný, protože přijetí takovéhoto zákona by mělo za důsledek podstatné omezení moci vládnoucí struktury a politici by neměli už jistotu své neodvolatelnosti a neomezené moci. Tímto by byly i v ohrožení mafiánské korporace, jež jsou ve spojení s politickými stranami a význačnými osobnostmi, které jsou podsvětím mnohdy financovány a poté vlastně pracují v jejich prospěch – nikoli ve prospěch lidu. V pořadu Michaely Jílkové-Máte slovo- toho v tomto smyslu bylo mnoho k pobavení. Profesor Indián Knížák s náušnicí v uchu a mladý cucík Polčák ukázali barvu oč jim ve skutečnosti kráčí a dokázali, že jsou opravdu postradatelní. Jejich strach z tohoto mechanismu je evidentní. Bylo by dobré, aby si pan Knížák s Polčákem uvědomili, že občané České republiky nejsou ani lůza a ani debilové aby sami nepochopili podstatu vašich myšlenek. Kdyby nebyli politici taková vyčůraná a hladová sebranka tak by nebylo nutné se o všeobecném referendu vůbec bavit. Bohužel máme tu politickou reprezentaci tak skvělou, že musíme uvažovat o tomto obranném společenském mechanismu. Vím, že Tomio Okamura předložil svůj návrh v poměrně surovém stavu, ale to jistě nebylo důvodem ke shození tohoto návrhu. Důvod byl ten, že po propuštění tohoto návrhu do druhého čtení by vznikla široká diskuse na toto téma a mnozí by prostě museli přiznat barvu, jakže to vlastně s těmi občany myslí. To je pro vládnoucí struktury nestravitelné, ba přímo ohrožující. Přitom celá záležitost by šla zastavit klidně ve druhém či třetím čtení kdyby byly zjištěny zcela zásadní pochybení. Co mě skutečně zaskočilo, byl fakt, že poslanci KSČM se též podíleli na shození tohoto návrhu. To je nepochopitelné a to především z pohledu na volební program této partaje. Na jedné straně KSČM div neleze dělnické třídě do řiti a na straně druhé jí podráží nohy. Přitom elementy přímé demokracie vychází z podstaty Marxismu. Takto to vypadá, že komusi KSČM drží prst v zadku a to jen proto, aby se zavděčila. V tomto vyzývám vedení KSČM, aby lidem jasně řekla, na čí straně vlastně stojí a koho zájmy hájí. Je nutné připomenout, že všeobecné referendum je poměrně složitá záležitost, u které musí být předem jasně vytvořeny mantinely a parametry k jeho užití. Nelze totiž vypisovat referendum na kdejakou ptákovinu s ohledem na stabilitu republiky. Musí se jednat pouze o záležitosti závažného celospolečenského charakteru, které mají dopad na většinu národa. K tomuto musí být nalezen většinový společenský a politický konsensus. Dle mého názoru mělo být všeobecné referendum zavedeno již dávno. Republika se tímto totiž mohla vyhnout tak fatálnímu zadlužení, které dnes řešíme. Nemuselo dojít k morálnímu úpadku společnosti a ztráty idejí. Země nemusela být vykradena a vytunelována. Jsem přesvědčen, že takové protinárodní nesmysly jako třeba církevní restituce by nikdy nemohly projít, protože národ by nedopustil takovou zradu. Doufám, že se jednou dočkáme uzákonění všeobecného referenda a že příkladně autoři a hlavní protagonisté krádeže za bílého dne zvané privatizace budou souzeni a pohnáni k náhradě škody, jež byla národu učiněna. Totéž platí i v otázce církevních restitucí, protože je to další podvod na lidi bez oprávněného nároku. My si nepotřebujeme více vykrmovat již tak obtloustlého Duku a jeho satanské psy.
Závěrem bych rád řekl, že vznik zákona o všeobecném referendu plně podporuji a jsem s ním ztotožněn. Je to totiž jediná možná legitimní pojistka demokratického vývoje společnosti. My si totiž politiky platíme ze svých daní. Oni si žijí a užívají za naše peníze. Proto musíme mít právo je kontrolovat a v krajním případě požadovat jejich odvolání. Oni si prostě nesmí v parlamentu a na vládě jen tak zvyšovat platy sami sobě, když národ trpí nouzí. Oni se musí ptát občanů-voličů-svých zaměstnavatelů.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz
