Přiznám se, že od chvíle, když jsem si tu zprávu přečetl, straší mě i když bdím. Zněla: „Italský chirurg Sergio Canavero tvrdí, že do dvou let transplantuje lidskou hlavu na tělo dárce.“
Když jsem se o tom chystal vyplodit článek, který mě měl pomoci zbavit se noční můry tím, že se o ni podělím, chtěl jsem ho pojmout jako žertovný, částečně psychadelický výlet do světa oblud a rozmazlených hollywoodských hvězd. Brzy jsem však zjistil, že jde o záležitost mnohem vážnější a děsivější.
Osa Barnard – Jolie – Canavero
Tady není řeč o nějakém piplání se v kádince s buňkami, ale o drsnou výměnu kus za kus. Je zřejmé, že „Frankenstein“ nebo český film „Pane, vy jste vdova“ vystupují ze stínu fikce, určené pro pouhé pobavení publika, a stávají se vizí, jejichž obrysy již vystupují z mlh.
Propagátorka transplantací herečka Angelina Jolie, která si už nechala transplantovat obě ňadra a odstranit vaječníky, s napětím vyhlíží, jak se situace vyvine. Ona a její manžel Brad Pitt dostali od novinářů žertovnou přezdívku „Bradgelina. A to ještě netušili, že nejde jen o výstižnou slovní hříčku.
Doktor Cristiaan Barnard z Jižní Afriky, který provedl v roce 1967 jako první v historii úspěšnou transplantaci lidského srdce, říká: „Výměnu srdce také mnozí považovali za utopii a tvrdili o mně, že jsem blázen.“
Italský chirurg Sergio Canavero si už brousí pilku. Má skoro všechno, co potřebuje. Hlavu, zkušenosti s testy na zvířatech, šikovné ruce, pilku, chuť do práce a prý i peníze, byť ne ještě dost (potřebuje 300 milionů korun).
Vysavač a opice
Dárcem hlavy je ruský počítačový expert Valerij Spiridonov (30), který trpí nevyléčitelnou chorobou, podobnou jako "hollywoodský" britský astrofyzik Stephen Hawking (73). Odumírá mu svalstvo po celém těle a přestože je duševně bystrý, lékaři mu dávají jen několik let života.
Dárce těla zatím chybí, ale kdo ví, možná je to někdo z nás, jen o tom ještě nevíme. Ti ztepilejší by proto asi měli zbystřit.
Několik lékařských kolegů sice už označilo Canavera za blázna, jiní ale raději obezřetně vyčkávají a nic neříkají. Na jejich slova proto, jako známo, dojde. I pokud je pravda, že klíčový problém operace, totiž srůst míchy, Canavero podle svých slov již vyřešil a odkazuje na úspěšné pokusy na zvířatech.
Ostatně, na této z kloubů vymknuté planetě se ve stínu bouřlivých historických událostí jako byly světové války, let na Měsíc, nebo vynález vysavače, prohánělo mimo zorné pole pozornosti lidstva již několik myší, psů a opic s nejméně jednou přišitou hlavou.
Vesele kousající Kerberos
První doložená operace na téma „Proč jen jednu, když mohou být dvě“ se uskutečnila dokonce už v roce 1956. Ruskému vědci Vladimíru Děmichovovi se podařilo stvořit dvouhlavého psa tím nejjednodušším způsobem: Chytil dva psy, prvnímu uřezal hlavu a přišil ji na záda tomu druhému. Tak vznikl jeden pes se dvěma hlavami (viz obrázek) a jedno tělo bez.
Transplantační věda tehdy byla ještě v plenkách, lidstvo nemělo supermoderní americké operační sály, kde dnes vládne mág Pomahač, který vám přišije nový obličej jen to fikne. Podle svědků se měl tvor, stvořený ruským vědcem, čile k světu, přičemž především štěně prý nic neztratilo ze své hravosti. Již v laboratoři podle svědků vykazovalo „radost ze života“, která se mimo jiné projevovala tím, že pokousalo několik lékařů a dokonce si i trouflo na druhou hlavu, tedy vlčáka, původně výsadního majitele těla. První Kerberos žil šest dní.
Doktor Děmichov provedl v roce 1968 další podobnou operaci: Na tělo většího psa (vlčáka) přišil hlavu menšího. Tvor přežil 38 dní, pak ho vycpali a vystavili v muzeu v Rize, kde je dodnes.
Opice s transplantovanou hlavou, stvořená v laboratoři pomocí jehly a nitě prý viděla a slyšela. Dokonce prý uměla rozeznat barvy. Nemohla se však hýbat, protože jí nesrostla mícha.
Řezat tu havěť
Jak chce vlastně Canavero tu rošádu provést? Chystá se k tomu použít důmyslný systém hadiček, mrazicích boxů, elektrošoků a ostrých pilek. Dodejme, že bude potřebovat i širší operační stůl, aby se na něj vešli dva lidé. Jeden, který vypadá jako živý, ale dočasně spí, a druhý, který vypadá jako živý a usnul navěky.
Náhradní těla, či dokonce jejich výměna, otevírá nové možnosti. Když už láska na celý život, tak proč ne v těle své „drahé polovičky“? Lze si představit větší důkaz lásky?
Možnost výměny hlavy jistě ocení i příznivci bodybuildingu: Z dálky se tělo formuje mnohem lépe. Šup na provizorní tělo, zformovat postavu původního a hop tam zpátky. A když k tomu přidáme klonování, nelze vyloučit ani dlouhověkost, či dokonce spotřebitelskou nesmrtelnost. V mládí si necháme naklonovat tělo, kterým pak na stará kolena nahradíme své opotřebované. Hlava zůstane stejná.
Canavero jistě brzy získá rutinu a své umění naučí další chirurgy. Výměna hlavy bude něčím tak banálním a běžným jako je dnes operace slepého střeva nebo nový nos. „Přejete si výměnu po částech, nebo to vezmeme z gruntu?“
Pro ženy tak bude možná brzy zcela běžné zaskočit ráno ke kadeřníkovi a večer ke katovi. Feministky budou zvyšovat ceny vysokou poptávkou po mužných (ženských i mužských) tělech, o gayích a „trans“ ani nemluvě. A protože ani pedofilie nebude už zakrátko pokládána za úchylku, ale za lidské právo, začne sháňka nejen po dospělých tělech... Pokrok na cestě ke světlým zítřkům prostě nezastavíš.
Věděl to už český klasik:
„Řezat, řezat, řezat tu havěť, žádnou nešetřit...“
Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: protiproud.cz
