Frau Merkel předstírá, že opravuje okapy, zatímco jí hoří dům. „Angelo, hoří!“ volá Německo. Frau Merkel nevidí, neslyší – jen mluví, ale je to jako by mlčela. V kleštích mezi předstíranou romantickou humanitou a drsnou realitou peněz – tlakem velkých korporací – se Angela Merkelová stává den za dnem stále tragičtější figurou. Patrně zatím tou nejsmutnější v krátkých dějinách 21. století.

Hlavní německá média nicméně pokračují ve svém patolízalském pojetí zpráv. Cenzura an sich. Český mediální mainstream o děsivé situaci, v níž se ocitl náš mocný soused, neinformuje vůbec, nebo jen okrajově a zcela v intencích německých médií. Vývar z vývaru. Alibi z alibi.

Hra o čas

„Merkelová přitvrzuje“ zněl titulek takřka ve všech hlavních českých médiích. Lež a nic než lež. Nic takového se totiž neděje. Merkelová nijak nepřitvrzuje, pouze její kabinet přijal balíček opatření, který má jediný cíl: Vzbudit dojem, že vůbec něco dělá.

Podle německých médií bylo přijetí tohoto balíčku údajně provázeno velkým bojem, který nakonec vyústil v kompromis. Výsledek je ovšem tak chabý, že o údajném boji i údajném kompromisu je možné s úspěchem pochybovat. V té falešné hře přes stále se radikalizující veřejností jde v podstatě jen o jedno: Vláda dělá všechno proto, aby nemusela uzavřít hranice.

Kritická vazba

A ještě o něco se hraje: O čas – v domnění, že je na její straně. Jenže v tom se mýlí – a to je ten základní problém.